Termín „porucha osobnosti“ považuji za zbytečný. Pacientovi nepomáhá, tvrdí psycholožka

strach, obavy, deprese, děs, tvář člověka, deprese, úzkost, posttraumatická stresová porucha
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy strach, obavy, deprese, děs, tvář člověka, deprese, úzkost, posttraumatická stresová porucha

Co to jsou poruchy osobnosti a jaké známe? Je možné je léčit a jak se s nimi vyrovnat? Hostem Studia Leonardo byla psycholožka Andrea Scheansová z Psychiatrické nemocnice v Bohnicích.

„Nikdy není jednoduché určit, co je už porucha osobnosti a co jsou jen zvýrazněné rysy osobnosti,“ uvedla odbornice.

Tyto zvýrazněné rysy osobnosti jsou velmi časté, ale hlavním kriteriem je utrpení. „Diagnostikovaný pacient s poruchou osobnosti často už dobře nefunguje v práci, partnerských a přátelských vztazích, ale také ve vztahu sama k sobě.“

Příkladem může být paranoidní porucha osobnosti. „Takový člověk je podezřívavý, nepřátelský, přecitlivělý k neúspěchu nebo odmítnutí jiných lidí. Jde často o ty, kteří si stěžují, píší nekonečné dopisy, stížnosti a staví se do pozice oběti.“

Jiným typem je schizoidní porucha osobnosti. „To jsou podivíni a samotáři... Takoví lidé nevyhledávají kontakt s druhými lidmi, stahují se do svého fantazijního světa, jsou emočně chladní. Zde záleží, v jaké společnosti takový člověk žije.“

Porucha osobnosti není vyléčitelná, jedná se o trvalý stav, který je znatelný už v pozdním dětství až v adolescenci.
Andrea Scheansová

„Tam, kde se nemusí zapojovat mezi ostatní, může žít spokojeně. Ale pokud se taková osobnost dostane do intenzivního kontaktu s lidmi, tak může mít problémy.“

Například ve vězení je možné potkat ty, kteří trpí disociální poruchou. „U těch vidíme, že různé snahy o nápravu nikam nevedou a člověk se vrací k delikventnímu chování. To jsou lidé, kteří postrádají svědomí, respekt k sociálním normám, chybí jim empatie a zájem o druhé.“

Další poruchou osobnosti je emočně nestabilní porucha. „Objevuje se mezi umělci...Těm pomáhá kreativita k tomu, aby uvolňovali určitý vnitřní přetlak... Takže místo toho, aby se dostali na psychiatrii, si sami dokážou poradit tvorbou.“

Známe také histriónský typ poruchy osobnosti. „Takoví lidé potřebují neustálou pozornost okolí, ocenění, vzrušení. S nimi se můžeme setkat v médiích nebo na divadle... Dokáží velmi dobře přehrávat emoce.“

Porucha osobnosti je často kompenzována. Když má takový člověk kolem sebe velmi podpůrně prostředí a nezažívá stres, může fungovat po dlouhá období bez problémů.
Andrea Scheansová

Nadměrnou pečlivostí, pozornosti k detailů a rigiditou se vyznačuje anankastická porucha. „Je tendence všechno rovnat, mít vše přesně podle pravidel. Lidé s těmito rysy se objevují ve vědě, mezi učiteli. Vynikají v přesnosti... Ale když je toho moc, tak je to může brzdit ve výkonu.“

Psycholožka zmínila i úzkostnou poruchu osobnosti. „Tedy neustálé sužování obavami, vnitřním napětím. Jsou to ti, kteří se často uzavírají doma, nechtějí chodit mezi lidi, nejsou schopni vydržet v zaměstnání, jsou opravdu velmi křehcí.“

Existuje i závislá porucha osobnosti. „Takoví lidé jsou velmi nesamostatní, vstupují do závislosti ve

vztahu na druhém člověku. Například nešťastný osud Ivety Bartošové bývá spojovaný se závislou poruchou osobnosti.“

V případě nečekané zátěže, například při ztrátě podpory osobní nebo ztráty klidného a nenáročného zaměstnání, může dojít k dekompenzaci, protože celkově je odolnost vůči zátěži u lidí s poruchou osobnosti velmi nízká.
Andrea Scheansová

Velmi zajímavá je narcistická porucha osobnosti. „Jde o lidi, kteří dosahují velkých výkonů, jsou hnáni za tím, aby získávali ocenění okolí. Tito lidé často dokáží tyto své rysy kompenzovat úspěchem. Problém přichází tehdy, když zažívají neúspěch.“

Posledním typem poruchy je pasivně agresivní. „Tito lidé neustále kladou překážky, brání se plnění úkolů, bývají mrzutí a neústupní. Je s nimi velmi těžké soužití. Jsou to, laicky řečeno, škodiči.“

Pacientům říkám, že jsou křehcí, vysvětluje psycholožka

„Když diagnostikuji poruchy osobnosti, tak tento termín nepoužívám. Považuji ho za zbytečný. Když bude člověk o sobě vědět, že má poruchu osobnosti, tak mu to k ničemu není užitečné. Může mít tendence se jedině litovat, padat do role oběti.“

Psycholožka prý s pacienty hovoří o tom, že jejich osobnost je křehká, že jsou velmi citliví, což má své výhody i nevýhody. „ Lidé mohou být vnímaví, ale zároveň jsou velmi citliví na zátěž, takže z toho důvodu je potřeba, aby o sebe pečovali.“

„Motivuji je, aby žili naplno a realizovali své cíle v zaměstnání i zálibách, aby navazovali vztahy. Ale upozorňuji je, že mají určité vzorce vnímání, myšlení, cítění a vztahování se k druhým, které většina lidí v jejich okolí nesdílí a má to jinak,“ shrnula Andrea Scheansová.

Některé z vědeckých osobností můžete poznat i v méně tradiční roli, jako znalce umění a často jako aktivní hudebníky. Rozhovory s nimi, ve kterých odhalují svoji méně známou tvář, nabízí portál o klasické hudbě KlasikaPlus.cz v seriálu Vědci hudebníci.

Spustit audio

Odebírat podcast

autoři: Veronika Paroulková, Ondřej Čihák|zdroj: Český rozhlas

Související