Tereza Zavadilová: Veselé i náročné vánoční rituály
Těsně předtím, než rodiny usednou u slavnostní tabule, se intenzita předvánočního stresu s typickým shonem, nákupy a večírky vyšroubuje k hranici snesitelnosti. Jenže bez Vánoc by bylo na světě smutno. Nejen dětem a obchodníkům.
Kdo se pokouší ve Vánocích hledat tradiční duchovní symboliku, aby pohledal. V posledním století staré svátky naplno přijaly svou konzumní podobu.
Čtěte také
Agentury se nyní předhánějí výsledky odhadů a průzkumů, kolik že lidé utratí za Vánoce peněz a co si navzájem dávají. I letos Češi následují typické trendy posledních let. Za sváteční jídlo utratí lidé kolem pěti tisíc korun. Za dárky kolem deseti. Trendem je prý dávat členu rodiny jeden větší dárek a dva menší, nejoblíbenější předměty jsou hračky, elektronika včetně mobilů, kosmetika, oblečení.
V tom se Češi neliší od nejbližších sousedů, Maďarů, Němců či Rakušanů, kde je nálož pod stromečkem podobná. Rituál včetně stromečku je kromě střední Evropy podobný také u Skandinávců, ale dárky tam jsou skromnější. A bohatí lidé si spíš než věci dávají zážitky.
Kolektivní zpomalení
Američané utratí za Vánoce minimálně dvojnásobek toho, co Češi, rádi se také obdarovávají méně praktickými, zato spíše statusovými předměty. Místo ponožek a sluchátek tak častěji nadělují šperky či značkové kabelky. Je to svátek spotřeby, při kterém Američané utratí bilion dolarů.
Čtěte také
S křesťanským významem Vánoc se Američané trápí asi ještě méně než ateističtí Češi. Není se zas tak čemu divit, souvisí to s hlubší symbolikou svátků. Zatímco u nás a středoevropských sousedů dárky nosí Ježíšek, Jezulátko, tedy právě narozený Kristus, v anglosaském světě je to Santa Claus, původně svatý Mikuláš.
Že u nás ke Štědrému dni nepatří Mikuláš, ale Jezulátko, za to může paradoxně Martin Luther a jeho protestantští následovníci, kteří se na svaté dívali jako na symboly odmítaného katolického modloslužebnictví.
Definitivní červenobílou podobu americkému Santa Clausovi pak dala před sto lety Coca Cola, která jej veřejnosti naservírovala ve své reklamě. Přerod Vánoc ve svátek konzumu byl zpečetěn.
Čtěte také
Globalizace v posledních třech dekádách pak rozšířila tento symbol po celém světě coby znak západní kultury a někde i pokroku. Vánoce tak nakupováním vesele slaví třeba v Japonsku, Malajsii či Hongkongu, vánoční výzdobu mají obchody a restaurace v arabských zemích, prostě všude po světě.
A obchodníci počítají peníze. Předvánoční kvartál je hlavní sezónou mnoha odvětví, pro některé z nich jsou zimní svátky životně důležité. Hračky a knihy udělají na podzim polovinu celoročních tržeb, pro e-shopy znamená tato sezóna půlku celoročního zisku. Podle analytiků jsou Vánoce nejsilnější sezónou vlastně pro všechny firmy, které se orientují na koncové spotřebitele, tedy takzvané B2C.
A co nekomerční symbol Vánoc, zůstal tam nějaký? Kupodivu ano. Náboženství zmizelo, rituál zůstal. Jsou to svátky blízkých vztahů, svátky rodiny, tak jak už před desítkami let zdůrazňovali komunisté, když chtěli Vánoce zbavit staré náboženské vrstvy.
A nejen to. Vánoce jsou časem, kdy je ve světě symbolický přebytek, doba, kdy se na ničem nešetří, dokonce se smí plýtvat, a kdy po mnohatýdenním shonu a stresu přichází dovolené kolektivní zpomalení. Lidé se vrací do rodin, domů, k jídlu a dárkům. Očekávání jsou většinou extrémní, ideál je vysoko a realita často různá. Není divu, že jsou to svátky nejnáročnější na emoce i peníze.
Autorka řídí byznysový web Newstream.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.


