Tereza Zavadilová: Sedmá velmoc, čtvrtý stav. Média pod tlakem peněz i reality
Médiím se říkávalo čtvrtý stav. Šlechta, duchovenstvo, měšťané a novináři. Anebo také sedmá velmoc, i to je stará metafora – z dob napoleonských válek, kdy média byla považována za sílu srovnatelnou s tehdejšími mocnostmi, jako byla Francie, Prusko či Británie. Ale pozor, média nikdy neměla být nositelem moci ve smyslu peněz a vlastního vlivu. Výlučná kategorie pramenila z opaku: nezávislá zpravodajská média jsou loajální nikoli k moci či politice, ale k veřejnosti, občanům.
Čtěte také
Přirovnání „hlídací pes demokracie“ může v počínající post-demokratické éře znít jako anachronické klišé, ale zatím nic jiného jako kontrola zneužití moci nefunguje
Média všude na světě jsou pod velkým tlakem. Politika i svět velkých peněz chce ovládat média, nebo na ně alespoň tlačit, aby sloužila jejich zájmům. Nebo alespoň nepřekážela. Tlak dobře znají veřejnoprávní i soukromá média.
Hranice proti tlaku
Dokud si na sebe noviny dokázaly vydělat pomocí předplatného či inzerce, hranice proti tlaku se nastavovala lépe. První velkou ránu tradičnímu světu médií dal internet. Publikace se začala přesouvat na síť a dosavadní obchodní model se začal trhat.
Čtěte také
Ještě to bylo hratelné, velcí vydavatelé přišli o část příjmů ve prospěch nově vzniklých internetových médií, ale pro čtenáře to bylo fajn, zvětšila se konkurence. Co přinesly sociální sítě a velké vyhledavače, to už byla disrupce. Novináři píší články, ale inzertní platformy ovládá Facebook, Google a spol., a tito hráči kasírují. Vydavatelé dostávají jen zlomek peněz.
Teď přišla třetí rána, umělá inteligence.
Hřiště zájmů
Finančně brutálně oslabená média se stávají hřištěm různých zájmů. Obchodní oddělení tlačí novináře, aby psali pro inzerenty. Média si levně kupují různé podnikatelské skupiny a miliardáři, z nichž někteří si do nich promítají vlastní politické pohledy na svět či přímo své cíle.
Čtěte také
Jistě, soukromé médium musí mít nějakého vydavatele, ale když je redakce přímo závislá na dotacích vlastníka, nastavit hradbu proti tlaku ve stylu – koho chleba jíš, toho píseň zpívej – je těžké. I když výhružka nemusí být přímo řečena.
Novináři, kteří si vybudovali jméno ve velkých vydavatelstvích, se přesouvají na sociální sítě, stávají se influencery. Ovšem bez odpovědnosti, kterou v redakcích nese několikastupňová kontrola výstupů, etická a redakční pravidla.
Důvěra na globálním minimu
Podle poslední analýzy Reuters Insitute média zažívají druhou platformizační krizi – přímá návštěvnost médií znovu klesá, protože jejich obsah přežvýkávají AI chaty a vyhledavače. Důvěra v média klesla na globální minimum, na 37 procent. Ale není to špatnou prací novinářů.
Čtěte také
Lidé podle Reuters uvádějí, že média jsou pod nepatřičným tlakem korporátních vlastníků a vlád či politiků. Nemalý díl viny na tom mají politici či veřejné figury typu Elon Musk, kteří práci novinářů trvale shazují.
Je to paradox, důvěra v média klesá, ale obsahu ze sociálních sítí či AI věří jen pětina lidí. Rolí médií kromě kontroly moci je vyrábět veřejně ověřitelnou realitu, ve které se společnost může rozhodovat, soudit moc a rozumět sama sobě.
Není to tak, že by redakce věděla vše, ale správná novinařina je objektivizující procedura, s mnoha formálními pravidly na ověřování zdrojů. Má hlídat politiku, podnikatele, inzerenty i sama sebe. Bez toho zůstane jako v případě influencerů jen zábava bez záruky.
Krmivo pro chatboty?
Zpráva Reuters ještě píše, že část lidí se cíleně vyhýbá konzumaci zpráv, protože jim nevěří. V éře fake news je to pochopitelné. Ale pozor, autory fake news nejsou a nebyla tradiční zpravodajská média, ta jsou proti nim naopak zatím nejlepší známou ochranou. Lživé zprávy šíří jiné subjekty než rozhlas či televize.
Sliby, že AI bude kontrolovat pravost zpráv, jsou mimo – protože umělá inteligence vychází i z temných zákoutí internetu a samotná data nedokáží postihnout celou šíři reality. Internet není férové tržiště informací a názorů. Některé hlasy mají víc peněz, víc podpory algoritmů, víc trollích armád, vyvolávají více emocí.
Tradiční média možná přišla o svou pozici v historickém žebříčku velmocí, ale stále jsou jediným mechanismem, který se umí probrat křikem dne a oddělit zrno od plev. A cynicky řečeno, když nic jiného, tak do budoucna aspoň kvalitním krmivem pro AI chatboty.
Autorka řídí byznysový web Newstream.cz
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka
Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.
