Tereza Engelová: Libanon ve zmatku a zoufalství. Lidé nedůvěřují vládě

8. srpen 2020
Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Exploze v bejrútském přístavišti posílila sociální nepokoje, s kterými se Libanon potýká již řadu měsíců

Zatímco se obyvatelé Bejrútu vzpamatovávají z úterní exploze, která zabila přes 150 lidí a zničila půlku libanonské metropole, politici začínají hledat jejího viníka.

Posloucháte rádi komentáře a glosy? Všechny najdete na stránkách mujRozhlas.cz

Původní obvinění směřovaná k Izraeli byla zamítnuta izraelskými i libanonskými politiky. Hněv veřejnosti se obrací především proti libanonské politické elitě, která se za šest let, co byl nebezpečný dusičnan amonný uskladněn v bejrútském přístavu, nebyla schopná dohodnout, co s ním provede. Navzdory opakovaným varováním zaměstnanců celní správy.

Čtěte také

Může ničivá exploze nastartovat v Libanonu revoluci a zachránit šestimilionovou zemi před hrozícím ekonomickým kolapsem?

Libanonská vláda má takzvaně máslo na hlavě a moc dobře to ví. Proto se co nejrychleji snaží najít obětního beránka, někoho, na koho by se dala svalit vina nekompetence a ignorance provázející uskladnění „tikající bomby“, jak opakovaně popsali nebezpečný náklad dusičnanu amonného zaměstnanci celní správy, kteří nejméně v sedmi varovných dopisech během šesti let žádali libanonské soudy a úřady o jeho přesunutí z přístavu.

Zvláštní komise ustavená vládou teď vyšetřuje soudce a zaměstnance přístavu, kterých část pozatýkala a nechala ve vazbě. Veřejné mínění tím ale zřejmě neobalamutí.

Oprátky v ulicích

Libanonci považují takový přístup za chucpe. Když premiér Hassan Diáb slíbil, že „všichni, kdo za katastrofu odpovídají, zaplatí vysokou cenu“, objevil se v centru města transparent s oprátkou a nápisem: „Čí hlavy budou viset?“ Na sociálních sítích se poté začala šířit výzva, aby lidé na svých balkónech vyvěsili šibeniční smyčky a dali tím politikům najevo, kdo je pravým viníkem tragédie.

Čtěte také

Po internetu koluje také petice, která vyzývá k návratu Libanonu pod francouzskou správu. Údajně ji podepsalo téměř šedesát tisíc lidí. Spíše než reálnou alternativou je ale ukázkou, jak zoufale a bezmocně se Libanonci cítí.

Důvěra ve vládu a to, že by nezávisle vyšetřila úterní tragédii, je prakticky nulová. Ostatně po nezávislé vyšetřovací komisi volají nejen Libanonci, ale i země cizích občanů, kteří při výbuchu zemřeli. Nejhlasitěji právě zmiňovaná Francie – její premiér jako první světový politik přispěchal na místo tragédie a je jasné, že chce mít vliv při vyjednáváních, co se bude s Libanonem dít dál.

Ekonomika nad propastí

Země je už měsíce na pokraji ekonomického kolapsu. Od podzimu minulého roku ztratila libanonská libra více než 80 procent ze své hodnoty, hyperinflace způsobila, že lidé přestávají mít peníze na jídlo a základní potřeby, roste nezaměstnanost i státní dluh. Libanonu, jedné z nejzadluženějších zemí světa, odmítaly kvůli neschopnosti uplatnit zásadní ekonomické reformy půjčit jak Mezinárodní měnový fond, tak Spojené státy i Evropská unie. Těm totiž vadil i vliv, který má na současný kabinet i správu země militantní hnutí Hizballáh.

Jeho ozbrojené křídlo figuruje od roku 2013 na evropském seznamu teroristických organizací a evropští politici se snaží na tento seznam dostat i hnutí jako takové. V červenci tohoto roku vyzvalo na dvě stě signatářů v otevřeném dopise vedení Evropské unie, aby přestala dělat falešné rozdíly mezi „vojenskými“ a „politickými“ zbraněmi. Hizballáh označili jako „nejsmrtelnějšího zástupce íránského režimu, provozujícího celosvětovou teroristickou síť, ohrožující nejen sousedy Libanonu, ale i západní demokracie“.

Právě Hizballáh teď s největší pravděpodobností bude hlavním tématem jednání Emmanuela Macrona a dalších západních politiků, které bude libanonská vláda žádat o pomoc, aby přežila. Lidé v ulicích sice už měsíce volají po jejím odchodu, jenže alternativ mnoho není. Vždyť současný premiér Hassan Diáb nahradil předchozího Saada Harírího teprve vloni poté, co Harírí rezignoval kvůli celostátním protestům ohledně hluboké hospodářské krize a nečinnosti kabinetu v boji proti korupci.

Tereza Engelová

I když i teď demonstranti volají po revoluci, podle střízlivějších analytiků na ni lidé v současné chvíli nemají sílu. Vyčerpaná země se upíná k nezbytné zahraniční pomoci. Tu Libanonu přislíbila jak Evropa, tak Spojené státy, ale ty chtějí její distribuci koordinovat samy. Dlouhodobější pomoc bude jasně podmíněna reformami. Pokud je vláda nebude schopná udělat, byl úterní výbuch i jejím umíráčkem.

Autorka je komentátorka serveru HlídacíPes

Spustit audio

Související