Tereza Engelová: Hagia Sofia jako symbol „moderní rekonkvisty“

Řecko krok označilo za otevřenou provokaci civilizovanému světu, papeže Františka rozesmutnil. Nadšené ohlasy naopak přicházejí z Pákistánu, Saúdské Arábie i samotného Turecka. Turci mají bezpochyby na změnu chrámu v mešitu právo. Jsou suverénním státem a podobnými změnami prošlo v historii mnoho duchovních míst i na území Evropy. Jak si ale tak rychlou proměnu vyložit, co tím turecký prezident vlastně sleduje?

Čtěte také

Jan Fingerland: Hagia Sofia a Córdoba aneb Kdo bude velkorysejší?

Chrám Boží moudrosti otevřel v roce 537 byzantský císař Justinián a po dobu téměř tisíce let byl největší světovou křesťanskou katedrálou. Po dobytí Istanbulu Mehmedem II. v roce 1453 se ale jako většina istanbulských kostelů změnil na mešitu. Tou byl až do roku 1935, kdy se z něj, na základě sekulárních reforem Mustafy Kemala Atatürka, stalo muzeum.

Konzervativnější část muslimské veřejnosti se od padesátých let snažila tento krok zvrátit. Posledních 15 let žalobami u soudů. Uspěli ale až ve chvíli, kdy kampaň Asociace pro ochranu náboženských základů vloni oficiálně podpořil prezident Erdogan.

Rychlé rozhodnutí

Pak už to šlo ráz na ráz. Vzhledem k tomu, jak silný vliv má prezidentský palác na současný turecký právní systém, netrvalo ani rok a nejvyšší správní soud rozhodl o návratu Hagie Sofie k náboženským účelům. Pro islámské konzervativce je to důkaz návratu Turecka k jeho islámské identitě, kterou podle nich sekularisté tak dlouho utlačovali. Pro prezidenta Erdogana jde ale o víc.

Čtěte také

Erdogan po čistkách totálně ovládl armádu. Do vedení vybírá protizápadní nacionalisty

I když se spekulovalo, jestli tento krok nemá odvést mediální pozornost od tristního stavu turecké ekonomiky, nebo dokonce není přípravou na vyhlášení předčasných voleb, pro Erdogana jde především o symbolický vzkaz světu.

Směrem na západ je to už ničím nemaskovaný odklon od sekulárního nastavení státu a malé pošťouchnutí ve smyslu: „Doba tokání skončila. Teď budu dělat, co chci já.“

Směrem k islámským zemím jde zase o posílení Erdoganova obrazu coby progresivního islámského vůdce, který chce šířit slávu islámu i za hranicemi své země. Ne náhodou označil proměnu chrámu Boží moudrosti jako „druhé dobytí Istanbulu“ a předzvěst „osvobození” dalších islámských svatých míst, včetně jeruzalémské mešity Al-Aksá a mešity proměněné v 15. století v křesťanskou katedrálu ve španělské Córdobě.

Evropští imámové

Pro Erdogana začíná symbolicky „novodobá rekonkvista“. O šíření tureckého vlivu prostřednictvím náboženství se ostatně ve světě snaží už několik let. Úřad pro náboženské záležitosti Diyanet – pod jeho správu teď z tureckého ministerstva kultury přechází i Hagia Sofia – investoval stovky milionů eur do budování nových mešit v Evropě, Rusku, Severní Americe i v Africe.

Financování těchto staveb nebo i chodu mešit prezentuje Erdogan jako přátelskou výpomoc. Například Němci, kde Turecko-islámský svaz pro náboženské záležitosti (DITIB) spravuje devět set z více než dvou tisíc německých mešit, ale potvrdili, že řada tureckých imámů podporuje v kázáních Erdoganovu politiku. A to tak nepokrytě, že problémy s tím spojené narušují oficiální německo-turecké politické vztahy, ale i německou vnitropolitickou scénu.

Němci proto debatují o nutnosti začít v Evropě vychovávat vlastní imámy s moderním evropským pohledem na islám. Pokud s tím evropské země brzy nezačnou, hrozí podle politických analytiků nejen rostoucí propast mezi náboženskými komunitami v Evropě, ale i bezpečnostní rizika.

Tereza Engelová|foto:Jana Přinosilová

Turecko mělo ještě před šesti lety cíl stát se do roku 2023 členem Evropské unie, i když tomu v posledních dvou letech nevěřili už ani ti největší příznivci podobného plánu. Přeměna muzea Hagia Sofia zpět na mešitu je jeho symbolickým, ale jasným koncem.

Autorka je komentátorka serveru HlídacíPes