Tereza Chaloupková: Otevírání hranic podle scénáře bez scénáře. Rakousko nečekaně zrychlilo
Hranice a korona. Stokrát omílané téma. Nepřeberné množství článků, informací a slibů. A všechno dopadlo nakonec docela jinak. Aspoň co se týče česko-rakouských hranic.
Až 5. června se rakousko-české hranice otevřely docela, a to i takzvaně turistům, nejen pracovníkům kritické infrastruktury – diplomatům nebo medikům a sestrám pracujícím pro zdravotní systém sousedního státu. Pendleři jiných profesí si museli své podmínky přechodu státních hranic tvrdě zaplatit, nebo o ně lítě bojovat.
Čtěte také
V současnosti rakouská vláda otevřela všechny přechody a umožnila normální režim na hranicích se všemi svými sousedskými státy kromě Itálie. A Italům se to nelíbí. Italský ministr zahraničí Luigi Di Maio směrem k rakouskému rozhodnutí řekl, že „individualistické chování zraňuje evropského ducha a poškozuje evropský společný trh“. Jako by se ale nějaký stát v koronavirové krizi choval jinak než individualisticky! Jen nekoordinace kroků na rakousko-českých hranicích je toho zářným příkladem.
Tři, dva, teď
Videokonference za videokonferencí, Rakousko i Česko, oba státy sice věnovaly čas plánování společného postupu, ve čtvrtek 4. června ale zaznělo z vídeňského Hofburgu – otevíráme hranice s Českem, Německem, Slovinskem, Slovenskem, Maďarskem a Švýcarskem takzvaně „ab sofort“. Od teď.
Čtěte také
Jenže každá hranice má dvě strany a každý hraniční přechod dvě celnice. Když pro každou celnici platí jiné podmínky, dává to jen pramalý smysl. Neustálým vyjednáváním unavení Rakušané nakonec otevřeli své hranice poněkud „z čista jasna“ o celých 11 dní dřív, než avizovali, už onoho 4. června. Česká strana prostě jen zareagovala na vzniklou situaci o den později.
Sliby a proklamace vlády, ať už té rakouské, nebo české, o zavření a otevření hranic, byly kapitolou samy o sobě. Telenovelou, která chtěla ukolébat své diváky v pohodlné naději, že má jasné rozuzlení. Šťastné rozuzlení se nakonec konalo, ale člověk se nemohl ubránit pocitu, že poněkud bez scénáře.
Bezriziková Itálie
Rakouské hranice, které jsou z logiky věci pod tím nejpřísnějším drobnohledem, jsou ty s Itálií. Ne úplně nečekaně se ale i ty poměrně záhy z rakouské strany už nadobro otevřou. A to 16. června. Nejen na nátlak natěšených rakouských dovolenkářů, pro které je italské přímořské letovisko Jesolo něco jako pro Čechy Chorvatsko nebo Bibione.
Čtěte také
Rovněž se v Rakousku s 16. červnem uvolní podmínky pro příchozí z 31 států. Z tohoto seznamu bezrizikových zemí je pro Rakousko vyjmuto jen Švédsko, Velká Británie a Španělsko a Portugalsko. Je samozřejmě na pováženou, jak to, že Španělsko znamená pro Rakušany ještě stále ohrožení, zatímco v případě sousední Itálie, zasažené podobně fatální epidemiologickou situací, se potenciální nebezpečí dá přejít. Rakousko to vyřešilo oficiálním varováním před cestami do severoitalské Lombardie.
Rozdílný přístup rakouské i české strany k jednotlivým podmínkám hraničního režimu ale měl a má jedno společné. Přesvědčení, že jednotlivé vlády mohou skrz své hraniční přechody kontrolovat situaci, nad kterou ve skutečnosti ale žádnou absolutní kontrolu nemají.
Autorka je spolupracovnice ORF
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor

Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.


