Tereza Chaloupková: Otevírání hranic podle scénáře bez scénáře. Rakousko nečekaně zrychlilo

Až 5. června se rakousko-české hranice otevřely docela, a to i takzvaně turistům, nejen pracovníkům kritické infrastruktury – diplomatům nebo medikům a sestrám pracujícím pro zdravotní systém sousedního státu. Pendleři jiných profesí si museli své podmínky přechodu státních hranic tvrdě zaplatit, nebo o ně lítě bojovat.

Čtěte také

Přeshraniční pohyb osob je největší časovanou bombou, komentuje otevírání hranic epidemiolog Maďar

V současnosti rakouská vláda otevřela všechny přechody a umožnila normální režim na hranicích se všemi svými sousedskými státy kromě Itálie. A Italům se to nelíbí. Italský ministr zahraničí Luigi Di Maio směrem k rakouskému rozhodnutí řekl, že „individualistické chování zraňuje evropského ducha a poškozuje evropský společný trh“. Jako by se ale nějaký stát v koronavirové krizi choval jinak než individualisticky! Jen nekoordinace kroků na rakousko-českých hranicích je toho zářným příkladem.

Tři, dva, teď

Videokonference za videokonferencí, Rakousko i Česko, oba státy sice věnovaly čas plánování společného postupu, ve čtvrtek 4. června ale zaznělo z vídeňského Hofburgu – otevíráme hranice s Českem, Německem, Slovinskem, Slovenskem, Maďarskem a Švýcarskem takzvaně „ab sofort“. Od teď.

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Turistická sezóna a koordinované otevírání hranic à la Evropská komise

Jenže každá hranice má dvě strany a každý hraniční přechod dvě celnice. Když pro každou celnici platí jiné podmínky, dává to jen pramalý smysl. Neustálým vyjednáváním unavení Rakušané nakonec otevřeli své hranice poněkud „z čista jasna“ o celých 11 dní dřív, než avizovali, už onoho 4. června. Česká strana prostě jen zareagovala na vzniklou situaci o den později.

Sliby a proklamace vlády, ať už té rakouské, nebo české, o zavření a otevření hranic, byly kapitolou samy o sobě. Telenovelou, která chtěla ukolébat své diváky v pohodlné naději, že má jasné rozuzlení. Šťastné rozuzlení se nakonec konalo, ale člověk se nemohl ubránit pocitu, že poněkud bez scénáře.

Bezriziková Itálie

Rakouské hranice, které jsou z logiky věci pod tím nejpřísnějším drobnohledem, jsou ty s Itálií. Ne úplně nečekaně se ale i ty poměrně záhy z rakouské strany už nadobro otevřou. A to 16. června. Nejen na nátlak natěšených rakouských dovolenkářů, pro které je italské přímořské letovisko Jesolo něco jako pro Čechy Chorvatsko nebo Bibione.

Čtěte také

Robert Schuster: Sebastian Kurz, evropský koronavirový superman

Rovněž se v Rakousku s 16. červnem uvolní podmínky pro příchozí z 31 států. Z tohoto seznamu bezrizikových zemí je pro Rakousko vyjmuto jen Švédsko, Velká Británie a Španělsko a Portugalsko. Je samozřejmě na pováženou, jak to, že Španělsko znamená pro Rakušany ještě stále ohrožení, zatímco v případě sousední Itálie, zasažené podobně fatální epidemiologickou situací, se potenciální nebezpečí dá přejít. Rakousko to vyřešilo oficiálním varováním před cestami do severoitalské Lombardie.

Rozdílný přístup rakouské i české strany k jednotlivým podmínkám hraničního režimu ale měl a má jedno společné. Přesvědčení, že jednotlivé vlády mohou skrz své hraniční přechody kontrolovat situaci, nad kterou ve skutečnosti ale žádnou absolutní kontrolu nemají.

Autorka je spolupracovnice ORF