Teper: Nepřiletí nápad, báseň není. Kde se to bere, nevím. Čím jsem starší, tím mně život chutná víc

Jiří Teper je zároveň spisovatel, básník, dramatik, publicista, textař, fotograf, divadelní herec a ornitolog.

Čtěte také

Vězení za „pobuřující“ poezii. Příběhy Vladimíra Kalába a Lenky Marečkové

„No, je toho hodně, ale kdybych měl jmenovat profesi, ve které jsem si nejvíc jistý, tak to jsou ty básničky, takže se cítím jako básník. Na druhou stranu, básničkami jsem se nikdy neuživil. Takže většinu času to byla sice písmenka, ale v podobě novinářské. Pracoval jsem na chvilku v Československém rozhlase a celá léta v tištěných médiích,“ říká Teper.

Inspirace je při psaní poezie zásadní. Teper se výrazu „básnická můza“ nebrání, ale sám mluví spíše o „nápadu“. „Jak nepřiletí nápad, tak ta básnička není. Kde se to bere, to nevím. Když mám napsat divadelní hru, mám třeba napsat Červenou karkulku, tak si sednu a píšu svoji variantu příběhu o Červené karkulce. U básní to nejde,“ vysvětluje.

„Nemůžu ráno vstát a říct si, že teď budu psát básně, když nemám žádný nápad ani na jednu. Někdy čekám dost dlouho. Někdy ta básnička přilétne jakoby odnikud a je to hotové. Prostě se někam zadíváte, něco vás inspiruje a najednou je tady básnička. Třeba krátká, ale je. A nemusíte na ní skoro nic dělat. Někdy se zadíváte, zase vás něco inspiruje, ale máte to v hlavě třeba půl roku, než pro to najdete vhodná slova. Takže je to různé,“ dodává básník.

Jak chutná život

Jiří Teper oslaví v srpnu své 72. narozeniny. Mohl by tedy znát odpověď na otázku, kterou ve filmu Jak básníkům chutná život pokládá režisér Dušan Klein.

Čtěte také

Uvízla jsem v pasti poezie. Nepotřebuju fabulovat, tolik jsem toho zažila, říká básnířka Iljašenko

„Já teda samozřejmě nemohou mluvit za všechny, ale mně život chutná. Dokonce bych řekl, že čím jsem starší, tím mně chutná víc. To je asi takový paradox, který nezažívám jenom já, že si to člověk prostě více uvědomuje, že je na světě hezky a že to stojí za to,“ myslí si básník.

Zatím poslední jeho vydaná sbírka se jmenuje Letěly husy bernešky podle stejnojmenné básně. „Vlastně to není jedna sbírka, ale takový průřez skoro všemi mými sbírkami. A protože to tak obyčejně bývá, že básník svoji knížku nazve po nějakém verši, který mu obzvlášť utkví nebo něco symbolizuje, tak jsem si vybral ty husy bernešky,“ vysvětluje autor.

„Taková legrácka k tomu: tahle ta básnička už jednou vyšla. V knížce Co mně napsal hadilov písař. To je sbírka pro děti, kterou vydal Albatros. A protože byla celá o exotickém ptactvu a chtěl jsem tam mít také nějaké husy, tak jsem si vybral ty bernešky. A když jsem to potom napsal, tak jsem si říkal, no ona ta básnička zase není tak úplně pro děti, tak jsem si ji s chutí zařadil i do tohoto výboru, protože ji mám rád,“ říká básník.

Grafika a ilustrace

Všechny jeho dosud vydané knihy se mimo jiné vyznačují tím, že jsou zajímavě ilustrované. „To je pro mě důležité, naučil mě to můj životní přítel Petr Říhá, výtvarník a malíř, který už mi bohužel odešel nahoru. Seznámil mě se svými spolužáky, ať už z UMPRUM nebo z jiných škol, s výtvarníky, kteří mi ty knihy začali dávat dohromady po grafické stránce,“ vypráví Teper.

Čtěte také

Potřebujete štětec, vlastní um a kámen. Často jsme v roli psychologů, líčí tiskaři Boudovi umění litografie

„Teprve, když jsem viděl jejich výsledek práce, tak jsem si říkal, no jo, to je nádhera, to je vlastně součást té knížky. To není jenom grafická úprava, ale prostě to dotváří celou tu atmosféru. Takže mám hroznou radost, že se mě ujali pánové Karel Haloun a Luděk Kubík. To jsou špičkoví úpravci knih, grafici a typografové, kteří dělali spoustu výtvarných návrhů, třeba pro Vladimíra Mišíka nebo Michala Prokopa. Takže jsem vždycky byl rád, že si vedle těchto hvězd našli čas na to, aby mně tu knížku upravili.“

Jak se Jiřímu Teperovi píše o truchlivých tématech? A jak se dostal k načítání životopisu Josifa Stalina? Poslechněte si celý díl pořadu Hovory Českého rozhlasu Plus. Audio je nahoře v článku.