Teorie dává experimentu příběh, vysvětluje chemik světla
Co se děje s molekulami, když je ozáříme? Jak se takové změny dají studovat? Opustí chemici laboratoře, aby si vystačili jen s počítačovou simulací? Hostem Magazínu Leonardo byl Petr Slavíček z Laboratoře teoretické fotodynamiky Ústavu fyzikální chemie Vysoké školy chemicko-technologické v Praze.
„Zajímají nás ty molekulové tanečky, které jsou vybuzeny světlem nebo obecně zářením,“ upřesnil vědec.
Prakticky celé spektrum elektromagnetického záření nějak ovlivňuje materiální svět. „Nejen sluneční, ultrafialové, rentgenové a gamma záření, ale také infračervené, tedy tepelné záření je schopno vyvolat změny.“
Praktické důsledky tohoto výzkumu ale vědci nevidí, připomněl zákonitost základního výzkumu Slavíček. „Ale můžeme mít představu, že náš výzkum povede třeba k cílenému uvolňování léčiv nebo k transformaci průmyslových materiálů.“
„Nás v základním výzkumu především zajímá, jak příroda funguje. Snažíme se najít nové děje, jevy, procesy. Jestli to k něčemu bude, nebo nebude, to už není na nás. Ale musíme mít oči otevřené.“
Slavíček také popsal vztah mezi vědeckým experimentem a vědeckou teorií.
„Chemie je experimentální věda. Teorie zase dává experimentu příběh a vysvětluje, co se vlastně děje. Vždy, když něco změříte, tak potřebujete interpretační rámec, ve kterém to vysvětlíte,“ upozornil vědec.
Pokud například experimentátor naměří nějaký proud v přístroji nebo energii elektronu, který vyletuje z molekuly, pak potřebuje vědět, co se vlastně v hmotě stalo.
„My to spočítáme, vyjde nám to stejně, a to znamená, že pak budeme věřit i zbytku toho příběhu. Nebo nám to stejně nevyjde, a pak budeme přemýšlet, jestli jsme něco nespočítali špatně nebo experimentátor neudělal někde chybu,“ přiblížil souhru teorie a experimentu Petr Slavíček.
