Téma dne: Zákon o střetu zájmů schválen. Ministři nesmí vlastnit média

Když loni vyhrál finské volby podnikatel Juha Sipilä, zdálo se, že půjde o podobný případ jako je ten Andreje Babiše v české politice. Sipilä je multimilionář, který v kampani mluvil o tom, že stát je třeba řídit jako firmu. Jenže tím podobnost končí. Zatím co Česko ještě tři roky po Babišově vítězství řeší, jak regulovat obrovský střet zájmů šéfa hnutí ANO, Finové takový problém neřešili ani chvíli. Sipilä své firmy ještě před vstupem do politiky prodal a dodnes se neobjevilo dokonce ani podezření, že by svůj politický vliv zneužíval k osobnímu prospěchu. A to přes to, že Finové mají jedny z nejmírnějších pravidel o střetu zájmů.

Čtěte také

„Ve většině zemí je to na tlaku veřejnosti a médií, nebo se očekává, že dotyčný předá své firmy jiným a nebude se na tom podílet. S tím jak je slabá politická kultura tak je potřeba mít přísnější pravidla," vysvětluje Nikola Hořejš, mluvčí sdružení Rekonstrukce státu, která se na toto téma dlouhodobě zaměřuje.

Pravidla pro střet zájmů jsou v Evropě velmi rozdílná. Třeba v Dánsku hlídá politiky jen několik etických kodexů a to, kdo se jimi bude řídit je v podstatě dobrovolné. Ve Švédsku zase za porušení i tak mírných pravidel hrozí maximálně zveřejnění případu. Jak upozorňuje Martin Kavěna z Parlamentního institutu, přísnější je úprava ve střední a východní Evropě.

Střet zájmů upravují i americké zákony, které na bohaté podnikatele v politice pamatují. Českým reáliím je ale nejbližší příběh bývalého newyorského starosty Michaela Bloomberga, který vlastní významnou ekonomickou zpravodajskou agenturu Bloomberg. Ten, aby se vyhnul podezření ze střetu zájmů, zveřejnil 200 svých největších klientů a prodal své veřejně obchodovatelné akcie. Podle Nikoly Hořejše z Rekonstrukce státu ale v Americké politice ale dobře funguje systém tak zvaných blind trustů.

„V Rakousku - při překročení vlastnictví určitého podílu ve společnosti - je tato společnost omezena v účasti na veřejných zakázkách. V Lotyšsku nesmí veřejný funkcionář vlastnit podíl ve společnosti, která se podílí na realizaci veřejných zakázek, kromě těch, kde zvítězila v otevřené soutěži."

„Předání podnikatelských aktivit jinak, tzv. blind trust je první krok, který by lidé v politice měli udělat už jen proto, aby dali najevo, že se chtějí věnovat politice. Není to všelék, spíš demokratické minimum."

Symbolem prolínání byznysu a politiky se v Evropě stal bývalý italský premiér Silvio Berlusconi, který i ve své funkci vlastnil velké mediální impérium, které zahrnovalo i několik novin a televizních stanic, fotbalový klub i řadu firem. Ze střetu zájmů byl podezřelý nesčetněkrát a mnoho krát kvůli tomu stanul i u soudu. Italští poslanci slibovali zpřísnit pravidla a v roce 2004 upravili zákon o střetu zájmů. Novela, která dostala přezdívku LEX Berlusconi ale premiéra neohrozila - dál mu povolila vlastnit jeho impérium a to pouze za podmínky, že firmy nebude řídit.