Tálib, lektorka a studentka. Tři příběhy „obyčejných“ Afghánců očima norské reportérky

Åsne Seierstadová je norská novinářka a spisovatelka. O svých zážitcích, které nashromáždila během pobytu v separatistické srbské provincii Kosovo, napsala svoji první knihu Zády k světu: Portréty Srbska (2000). Značnou proslulost si získaly i její reportáže po teroristických útocích 11. září 2001 ve Spojených státech.

Čtěte také

Jiří Pasz hledá dobro uprostřed bídy, války a chaosu. Napsal knihu reportáží o odvaze pomáhat

U nás se Åsne Seierstadová proslavila právě svými knižními reportážemi o běžném životě v zemích sužovaných válečnými konflikty. Vedle Kosova to byly také Irák, Čečensko a samozřejmě Afghánistán. Její druhá knižní reportáž Knihkupec z Kábulu popisovala dění v Afghánistánu po pádu Tálibánu.

Kniha se stala bestsellerem a byla přeložena do více než čtyřiceti jazyků. V autorčině rodném Norsku se dokonce vyšvihla do čela žebříčku nejprodávanějších knih všech dob. Tento úspěch byl ovšem vykoupen soudním sporem a obviněním z narušení soukromí ústředního protagonisty.

Lektorka a tálib

V knize Afghánci (2024) zachycuje autorka osudy tří obyvatel této válečnými konflikty zmítané země.

Džamíla a Bašír se narodili ještě v době, kdy byl Afghánistán okupován sovětskými vojsky (1979–1989). Zatímco Džamíla vystudovala arabštinu, stala se lektorkou a založila rozvojovou organizaci, jejímž posláním bylo zvýšit vzdělanost afghánské populace, Bašír se rozhodl zapojit do svaté války proti bezvěrcům a stát se tálibem.

Čtěte také

„Chtěla jsem to co všichni – lepší život.“ Martínez v reportážní knize Bestie míří s migranty do USA

To Árjána se narodila až v roce 2000. Jejím největším snem bylo studium práv. Jenže politická situace v Afghánistánu se nezlepšila ani po odchodu sovětských vojsk.

11. září

V polovině 90. let se moci v Afghánistánu chopilo hnutí Tálibán. To poskytlo azyl Usámu bin Ládinovi, který byl příslušníkem vlivné saúdské rodiny a založil teroristickou organizaci al-Káida. Poté, co několik jejích příslušníků spáchalo útok na Světové obchodní centrum v New Yorku (11. září 2001), vtrhla do Afghánistánu americká vojska se svými spojenci.

Čtěte také

Afghánistán po roce vlády Tálibánu: Hluboká humanitární krize a ještě hlubší rozdíly

Američanům se velmi rychle podařilo Tálibán svrhnout, jejich snaha vytvořit v Afghánistánu demokratický režim se ovšem setkala s neúspěchem. Nepodařilo se to ani za prezidenta George W. Bushe, ani za jeho nástupce Baracka Obamy.

Donald Trump vyjednal s Tálibánem dohodu o stažení amerických vojsk, k tomu však došlo až za prezidentství Joea Bidena. Tálibán se hned poté vrátil k moci a začal v Afghánistánu opět prosazovat svoji politiku.

Kde byla chyba?

V čem udělal Západ chybu? Autorka knihy Afghánci v tom má jasno:

„Bushova administrativa udělala osudovou chybu, když smazala rozdíl mezi Tálibánem a al-Káidou a následně je hodila do jednoho pytle. Obě skupiny sice uzavřely pakt a do jisté míry sdílely tytéž názory, ale měly odlišné cíle a odlišnou kulturu.

Al-Káida sestávala z Arabů a zahraničních žoldáků a za cíl si vytkla celosvětový džihád. Její vůdci chtěli zaútočit na Spojené státy, saúdskou královskou rodinu a sekulární vůdce Blízkého východu.

Čtěte také

„Směs nenávisti a strachu.“ Tálibán umlčuje ženy, podle novinářky zákony ještě rozšíří

Tálibán usiloval o získání moci v Afghánistánu. Jejich výklad islámu vycházel víc z místních tradic než z politického islamismu. Hnutí podporovali zejména konzervativní Paštúni na východě a jihu země, kteří si chtěli zachovat svůj způsob života. Tálibové měli lokální ambice a chtěli vládnout své zemi,“ píše ve své knize Åsne Seierstadová.

I když měli Američané s Afghánistánem dobré úmysly, doplatili i tentokrát na skutečnost, že zcela nepochopili složitost islámského světa. Afghánistán se tak pro ně stal tvrdou lekcí. Ale i z takové lekce se lze poučit. Nezbývá tedy než doufat, že až znovu „půjde do tuhého“, bude si Západ počínat moudřeji a rozvážněji.