Tajná zpráva ve Vojničově rukopisu?

27. březen 2015
Vojničův rukopis (32)

Záhadný rukopis z 15. století, který nedokázali rozluštit ani ti nejlepší experti na vojenské šifry, může obsahovat tajné poselství.

Vojničův rukopis objevil v roce 1912 v jednom italském klášteře americký starožitník polského původu Wilfrid Voynich (původním jménem Michal Habdank-Wojnicz). Kniha o 250 pergamenových stranách doplněná řadou barevných ilustrací byla podle datování radiouhlíkovou metodou sepsána někdy mezi roky 1404 a 1438. Kdo je její autor a co obsahuje, zůstává záhadou.

Pro nás je jistě zajímavé, že první zmínky o Vojničově rukopisu pocházejí z počátku 17. století z Prahy, kde jej vlastnil alchymista Jiří Bareš alias Georgius Barschius. Ani Bareš ani žádný z dalších majitelů rukopisu nerozluštil, co je v knize neznámým jazykem zapsáno. Na Vojničově rukopisu si vylámali zuby i proslulí kryptologové 1. a 2. světové války.

Vojničův rukopis (27)

Oč méně toho o obsahu knihy víme, o to více prostoru se nabízí spekulacím. Podle některých odborníků je celý text jeden dlouhý blábol. Jeho autor prý sepsal nesmyslný sled znaků s cílem napálit movitého kupce a nerozluštitelnou knihu výhodně zpeněžit. Jiní experti jsou ale přesvědčeni, že kniha je důkladně zašifrovaná a obsahuje smysluplný text.

Nejnověji promlouvají do sporů o Vojničův rukopis Marcelo Montemurro z University of Manchester a Damián Zanette z Consejo Nacional de Investigaciones Cientficas y Técnicas v argentinském San Carlos de Bariloche. Ve studii publikované ve vědeckém časopise PLoS ONE představili výsledky analýzy textu Vojničova rukopisu, která na rozdíl od předchozích studií nehodnotí vnitřní strukturu jednotlivých slov, ale zaměřila se na skupiny slov a jejich uspořádání.

Vojničův rukopis (24)

Metoda použitá Montemurrem a Zanettem dokáže odhalit vnitřní uspořádání textu, které je typické pro zprávy nesoucí určitý význam. Neumí rozluštit text. Oba vědci srovnávali výsledky analýz Vojničova rukopisu s obdobně provedenou analýzou anglicky psaného Darwinova díla O původu druhů, latinských Vyznání svatého Augustina, Zápisků historika v čínštině, počítačového zdrojového kódu zapsaného v programovacím jazyce Fortran a zápisu kompletního genomu kvasinky.

Jak se dalo čekat, nejnižší míru vnitřního uspořádání nese genom kvasinky. Ten žádné poselství neobsahuje a skóre jeho uspořádanosti dosáhlo hodnoty 25. Zdrojový text pro počítač už byl podstatně uspořádanější a analýza mu určila skóre 285. Skóre všech tří knih bylo ještě vyšší – pro latinský filosoficko-náboženský text z konce 4. stol. n.l to bylo rovných 500, pro čínský historický text vzniklý na přelomu 1. a 2. stol. n.l. 580 a pro revoluční Darwinův spis dokonce 728. Skóre Vojničova rukopisu vyšplhalo na 805.

Montemurre a Zanette jsou přesto ve svých závěrech velmi opatrní. Pokud by jejich analýzy neodhalily větší míru spořádání textu a skóre Vojničova rukopisu by se blížilo skóre genomu kvasinky, pak by bylo skoro jisté, že pořadí znaků v textu je zcela náhodné a je to jen prázdný blábol. Vysoká míra uspořádání ale zakládá celkem důvodné podezření, že text obsahuje reálné informace. Jaké? To zůstává 600 let po napsání a 100 let po znovuobjevení Vojničova rukopisu i nadále zahaleno tajemstvím.

Spustit audio
autor: Jaroslav Petr