Tábořiště mění sojkám život
Sojky žijící v blízkosti tábořišť na území amerického národního parku nebývale prosperují a ohrožují vzácné druhy ptactva.
V okolí tábořišť v americkém národním parku Redwood je sice rušno, ale na druhé straně tu zvířata mezi odpadky snáze najdou něco k snědku.
Některá se proto tábořištím vyhýbají, jiná jejich blízkost naopak vyhledávají. K těm, kterým nevadí blízkost lidí a hledají potravu mezi odpadky, patří i sojka Stellerova.
Jak se to promítá do života těchto velmi chytrých a přizpůsobivých ptáků, zkoumal tým pod vedením Williama Goldenberga z Humboldt State University v kalifornské Arcatě. Vědci vybavili odchycené sojky Stellerovy vysílačkami a pak je zase pustili na svobodu, aby mohli sledovat jejich pohyb. Neměli to lehké.
Sojky Stellerovy patří k Einsteinům ptačí říše a jakmile získaly nepříjemnou zkušenost s nalíčenou pastí, bylo už prakticky nemožné je do ní polapit. Nezbývalo než zvolit jiný typ pasti a doufat, že se do ní pták chytí hned na první pokus.
Také prostředí nehrálo vědcům zrovna do karet. V národním parku rostou sekvojovce obrovské. Nejvyšší stromy světa dorůstající běžně výšky přes 80 metrů. Ptáci se za letu proplétají mezi vysokými korunami sekvojovců a to jejich sledování komplikuje.
Ze sledování vyplynulo, že sojky Stellerovy mají své revíry o ploše asi 15 hektarů, které si před příslušníky vlastního druhu žárlivě střeží. Jak ukázaly výsledky výzkumu Goldenbergova týmu publikované ve vědeckém časopise The Condor: Ornithological Applications, v blízkosti tábořišť si sojky drží stejné velké revíry, ale ty se navzájem hodně překrývají.
Na dané ploše tak žije podstatně více sojek. Dostatek potravy vede k tomu, že „tábornické“ sojky tráví méně času hledáním potravy. Také často vysedávají na větvích jen nízko, ani ne 1 metr nad zemí. To zřejmě souvisí s tím, že hledají potravu přednostně na zemi a nikoli třeba v korunách stromů.
Provoz tábořišť národního parku významně ovlivňují jak výskyt, tak i chování sojek Stellerových. Vzhledem k tomu, že tito ptáci často loupí vejce a mláďata z hnízd jiných opeřenců, představuje nebývale prosperující „tábornická“ populace sojek Stellerových významné riziko pro některé ohrožené ptačí druhy hnízdící na území národního parku Redwood.
Vědci se obávají například o ohroženého alkouna mramorovaného. Ten sice hledá potravu v moři, ale hnízdí v korunách stromů ve starých vzrostlých lesích včetně lesů národního parku Redwood. Střet s „tábornickými“ sojkami Stelelrovými pro něj nemusí dopadnout dobře.
