Systém zdanění OSVČ je nerovný, upozorňuje Vilím. Paušální daň platí jen minimum lidí, namítá Toráč

Pane Vilíme, proč říkáte, že by se měl změnit způsob, jak jsou daněny osoby samostatně výdělečně činné?

Petr Vilím: Současný systém zdanění OSVČ je nerovný. Máme tady skupiny spíše nízkopříjmových OSVČ, které podléhají vysoké míře zdanění. Platí relativně vysoká minima pojistného a vůči reálnému zisku tak míra zdanění může dosahovat 30 až 40 procent, podobně jako u zaměstnanců.

Čtěte také

Minimální odvody OSVČ zůstanou nižší, než kolik odvádí zaměstnanci z minimální mzdy, poukazuje Prokop

Naopak na druhé straně příjmového spektra jsou OSVČ s vyššími příjmy a spíše nižšími náklady. Můžeme hovořit o takzvaných kancelářských OSVČ, kteří k práci potřebují spíše počítač, kancelář, ale využívají štědrého nastavení paušálních výdajů, paušální daně a můžou si svou daňovou zátěž snížit na 10 až 20 procent. To znamená na méně než polovinu toho, co zaměstnanci.

Pane Toráči, jaké máte vůči téhle analýze a těmto závěrům výhrady?

Vladimír Toráč: Já určitě souhlasím s tím, co říká pan Vilím, že nízkopříjmové OSVČ jsou zdaňovány nespravedlivě. Daňová zátěž je tam poměrně vysoká. Na druhou stranu nesouhlasím s tím, že daň u vysokopříjmových OSVČ je až čtyřikrát menší než daň, kterou platí zaměstnanci.

To je to, co jsem se dočetl v médiích. A proto jsme se chtěli podívat na tu situaci víc dopodrobna a vypracovat si i vlastní analýzu, protože nás to zajímalo.

Já jsem se v médiích dozvěděl, že OSVČ platí čtyřikrát menší daně než zaměstnanci, tak nevím, jestli to bylo ze strany PAQ Research přímo cílem prezentovat tento závěr. Každopádně já jsem té zprávě takhle na jednom internetovém deníku porozuměl.

OSVČ versus zaměstnanec

Tak možná využijeme, že máme ve studiu pana Vilíma, spoluautora studie, o které mimo jiné dnes mluvíme. Jak jste, pane Vilíme, dospěli k tomu, že zaměstnanci odvádějí až čtyřikrát vyšší daně než vyšší příjmové osoby samostatně výdělečně činné?

Vilím: Míra daňového zatížení vysokopříjmových OSVČ samozřejmě záleží na konkrétní situaci, konkrétnímu příjmu a konkrétní hodnotě nákladů. Těch 11 procent jako míra zdanění, která se objevuje v tom modelovém příkladu, který jsme zveřejňovali, je v něčem extrémnější příklad.

Čtěte také

Horská: Od politiků je velmi nezodpovědné lidem lhát, že lze mít nižší daně a stejně kvalitní stát

Je to příklad vysokopříjmového pracovníka v kancelářských profesích, počítáme tam s dvojnásobkem průměrné mzdy – takže vyšší příjem – a s nějakým typickým nákladem pro tento typ činností.

Tohoto pracovníka srovnáváme se zaměstnancem, který by neplatil těch 11 procent, jako OSVČ ze svého celkového nákladu práce, ale 42 procent, takže je to skoro čtyřnásobný rozdíl. To jsme potom porovnávali proti podobným zemím v okolí, kde ten rozdíl nikde nebyl takhle vysoký.

Pane Toráči, berete tohle vysvětlení?

Toráč: Vidím tam dvě roviny. Jedna rovina je ta, že pokud se nepletu, tak analýza agentury PAQ Research pracovala na tom, řekl bych, trošku extrémním případě s OSVČ, která je v paušálním režimu, což jsou dvě odlišné situace, naprosto dvě odlišné platformy.

Tedy osoba samostatně výdělečně činná, která platí tu paušální daň jednou měsíčně, všechno dohromady.

Čtěte také

Fenomén „quiet quitting“ se zmocňuje Japonska. Zaměstnanci odmítají pracovat víc, než je třeba

Toráč: Přesně tak, paušální daň je jedna paušální částka, kterou platí OSVČ každý měsíc. Tady se asi shodneme, že především v tom prvním pásmu je prostor pro zvýšení. Tam si myslím, že ty daně, jak jsou dnes nastaveny, jsou nastaveny poměrně nízko. OSVČ v tomto režimu platí přibližně 8 700 Kč měsíčně.

Takže tady se shodnete?

Toráč: Tady se shodneme. Každopádně zastoupení OSVČ v paušálním režimu, pokud se nepletu, je dnes na nějakých deseti procentech všech OSVČ. Takže za mě to není úplně referenční vzorek.

Paušální daň

Pane Vilíme, tak není to tak, že ve vašem srovnání jste se omezili na krajní případ osob samostatně výdělečně činných, které jsou v paušálním režimu, platí paušální daň, kterých ovšem, jak teď řekl pan Toráč, by měla být jenom menšina? Takže nakolik je potom to vaše srovnání reprezentativní?

Vilím: Ten příklad byl vybrán, protože má vyšší příjmy. Je to ta skupina, u které my tvrdíme, že je vyšší zvýhodnění. Předpokládali jsme ale nějaké typické mediánové náklady, které nám vyšly z reprezentativního šetření mezi OSVČ, které probíhalo minulý rok.

Paušální daň jsme pro tento příklad zvolili, protože se tomuto OSVČ vyplatí spíše než aplikace buď paušálních výdajů, nebo reálných výdajů.

Ale podle pana Toráče se to týká jenom deseti procent osob samostatně výdělečně činných…

Čtěte také

Výdaje, to nám jde. Ale daně nechceme mít dost vysoké, abychom si to mohli dopřát, říká ekonom Janský

Vilím: Souhlas. OSVČ, kteří uplatňují paušální daň, je zhruba 120 tisíc osob, což ale z těch hlavních OSVČ, z těch zhruba 700 tisíc, je vlastně necelá pětina.

Takže když vezmeme jenom ty OSVČ, kteří můžou uplatňovat paušální dan, tak je to už pětina. A tento režim benefituje spíše OSVČ s vyššími příjmy. Protože když máte vyšší příjmy, ale platíte stejnou absolutní částku – to znamená skoro 9 000 měsíčně – tak se vám to vyplatí víc a víc.

Pane Toráči, chcete reagovat?

Toráč: Obecně můžu říct, že nejsem úplně fanouškem, sportovní terminologií řečeno, paušální daně, toho režimu jako takového, jak je nastavený dnes. Asi se s panem Vilímem shodneme na této základní premise.

Ale s čím nesouhlasím je to, aby se na základě toho, jak jsou zdaňovány OSVČ v paušálním režimu, vyvozovaly nějaké závěry pro paušální výdaje. Musíme si uvědomit, že paušální daň a paušální výdaj je úplně odlišný režim.

Paušální daň je prostě měsíční částka. Zatímco když máte paušální výdaje, tak jste v úplně jiném režimu a podáváte daňové přiznání.

Je daňové zatížení všech podnikatelů na volné noze skutečně nefér vůči zaměstnancům? Poslechněte si celý pořad v audiu na začátku článku.