Syrští Čerkésové utíkají před válkou do domoviny svých předků v Rusku

27. květen 2013

Až osm tisíc lidí každý den opouští Sýrii ve snaze uniknout pokračující občanské válce. Celkem od začátku konfliktu ze země prchnul už víc než milión obyvatel. Největšímu náporu čelí sousední Turecko a Jordánsko.

Mnozí Syřané ale hledají náhradní domov i v méně pravděpodobných destinacích - stovky běženců například dočasně zakotvily v Rusku, zemi která dlouhodobě čelí mezinárodní kritice za svůj postoj v otázce syrské krize. V drtivé většině jsou to potomci kavkazských Čerkesů, vypovězených z jižního Ruska v 19. století.

Jedním z nich je i 44letý Zijád Staš, který uprchnul před konfliktem loni v září. Damašek opouštěl na palubě vůbec posledního běžného spoje do Moskvy. Na pohnuté události se mu i měsíce poté vzpomíná velmi těžko. Autobus se zadrhl na kontrolním stanovišti a jeho dokumenty i osobní věci skončily v plamenech. O tom, kam se vydat, Zijád neměl pochyby. „Vůně domova je nepopsatelný pocit,“ popisuje Zijád Staš první dojmy z jižního Ruska, o kterém od dětství slýchal od rodičů a prarodičů.

Čtyřicátník patří ke kavkazskému národu Čerkezů, kterých je v podkavkazí jen několik set tisíc. O to větší solidaritu ale lidé podle Zijáda projevují. I tak ovšem situace uprchlíků není jednoduchá. „Nebojím se žádné práce. Stejné zaměstnání jako jsem měl v Damašku tu najít nemůžu, ale nestydím se dělat rukama. Myju teď lidem auta, vím, že Alláh vítá jakoukoli práci a jsem za ni vděčný,“ usmívá se Zijád, který v Damašku působil jako imám - muslimský duchovní a učitel.

To, že nedostatek pracovních příležitostí je jedním z hlavních problémů, kterému syrští Čerkesové čelí, potvrzuje i Asker Šchalachov, předseda nedaleko sídlícího majkopského Výboru pro otázky národností. „V Adygejské republice je, stejně jako v dalších severokavkazských regionech, přebytek pracovní síly. I proto by ruským federálním úřadům bylo milejší, kdyby lidé přesidlovali do jiných částí země,“ podotýká Asker Šchalachov.

Mnozí z uprchlíků, které přivedla občanská válka ze Sýrie do Majkopu, mají problém se vůbec domluvit rusky, a tak jim místní komunita zajišťuje i ryze praktickou pomoc. I přes ní na Sýrii nezapomínají. „Sýrie je můj domov. I když to je i jižní Rusko, které je historickou vlastí Čerkesů, žije tu spousta mých vzdálených příbuzných. Ani už sám nevím, kam vlastně patříme,“ krčí rameny 16letý Zaur.

Mezi syrskými Čerkesy přitom narazíte i na kritičtější hlasy na adresu Moskvy. Podle 52letého Giaze Džarkase je oficiální postoj Ruska – podle něhož je válka v Sýrii čistě vnitřní záležitostí země a nikdo se do ní nemá míchat – nepřijatelný. „Já ta slova Moskvy vůbec nemůžu vystát. Odkud myslíte, že jsou zbraně, se kterými bojují obě strany?! Copak nejsou z Ruska? A to není vměšování? Já sám nepodporuju ani syrskou vládu, ani opozici. Jsem na straně obyčejných lidí, občanů Sýrie, kteří v té válce umírají – a jsou jich desetitisíce. A Rusko tvrdí, že se nevměšuje?!“ ptá se Giaz Džarkas, podle něhož by Moskva měla přinejmenším usnadnit syrským Čerkesům získávání víz a dokumentů potřebných k cestě do Ruska. Pro mnohé syrské Čerkese tak cesta do vlasti praprarodičů dál zůstane nesplnitelným přáním. Vytoužené naplnění nepřináší ani těm, kdo se sem nakonec dostali.

autor: lek
Spustit audio