Sýrie je na prahu humanitární katastrofy

Ty dělají, co je v jejich silách, jejich úsilí však znemožňují ozbrojené opoziční a povstalecké síly.

Problém je zejména v distribuci pomoci, která by měla do Sýrie proudit zejména přes hranice s Tureckem – říká koordinátor humanitárních operací Nizozemec Ton van Zutphen , který pracuje pro německou organizaci Welthungerhilfe.

Van Zutphen operuje z turecké lokality Gaziantep a má na starosti zejména milion syrských uprchlíků v Turecku a zároveň se snaží distribuovat zoufale očekávanou pomoc do Sýrie. Každý pátý syrský uprchlík v Turecku žije ve vládou zřízených stanových městech, která fungují i díky financování tamní vládou, která pro tyto účely vynakládá sumu v hodnotě dvou milionu eur.

Peněz se však podle Deutsche Welle zoufale nedostává, a navíc je tu ohromný počet syrských uprchlíků, kteří se rovněž nacházejí v Turecku a živoří na okraji společnosti. Jejich naděje na návrat do vlasti pomalu vyprchávají a mění se v beznaděj. Van Zutphen odhaduje, že humanitární pomoc budou potřebovat dalších pět až deset let. To ostatně cítí i uprchlíci, kteří se dodávkami pomoci snaží šetřit a využívat je velmi racionálně.

Čtěte také

A dělají dobře. Distribuce pomoci vázne, regiony, přes něž by měla proudit, často kontrolují radikálové z ISIL. A tak se z humanitární akce často stává velmi riskantní záležitost, a aby se pomoc dostala k potřebným, je třeba použít nejrůznější neortodoxní cesty a metody.

Humanitární organizace vytvářejí v oblasti za účasti místních lidí, především Syřanů, jakýsi krizový management, který je založen především na vzájemné důvěře. Van Zutphen v rozhovoru pro Deutsche Welle přiznává, že si není jist, zda každý v tomto řetězci má čisté úmysly. Podle něho je však prioritou pomoc potřebným. A to i s rizikem, že bude její část zašantročena.

Sýrie, město Homs, zcela vybombardované|foto: Robert Mikoláš

Některé oblasti jsou však zcela nepřístupné, a to i pro místní Syřany. Stále početnější síly ozbrojených rebelů a islamistických skupin kladou humanitárním dodávkám nepřekonatelné překážky. Nevstřícné jsou i vládní jednotky prezidenta Bašára Asada.

„Každá jednotlivá dodávka musí být se zmíněnými skupinami projednána v předstihu. Tak se třeba kolona osmi kamionů z Welthungerhilfe za poslední dva týdny téměř nepohnula. Je to jako v tanci, uděláte jeden krok vpřed a dva zpátky,“ říká van Zutphen.

„Někteří místní vládci drží moc pevně v rukou a případnou pomoc zcela odmítají. Jiné ji nepřijmou jen kvůli tomu, že v dobrovolnických týmech jsou ženy: my ale máme svá pravidla a těmi se řídíme.“ Lokální administrativy se také podílejí na vytváření seznamů potřebných. Postižené rodiny pak dostávají dávku, která by jim měla vydržet na dva měsíce. Obsahuje zejména olej na vaření, cukr, čaj a mouku.

Čtěte také

Jednou z nejpostiženějších oblastí je boji zdevastované Aleppo a jeho okolí, kde se situace poté, co jej opět získala pod kontrolu Asadova armáda, nadále zhoršila. „Třetina ze 300.000 obyvatel města je dnes zcela závislá na naší pomoci,“ uvádí van Zutphen, který se zároveň obává, že situace civilistů se bude dále zhoršovat a přístup do města bude zcela znemožněn.

Přesto se humanitární organizace nevzdávají. Provozují například provizorní školy, které poskytují místním dětem alespoň zdání normality. Spolu s českým partnerem, organizací Člověk v tísni, se Welthungerhilfe snaží alespoň částečně nahradit činnost kolabující, a vlastně již neexistující, státní infrastruktury. Aktivisté pomáhají s likvidací odpadu, distribuují léky a poskytují základní péči matkám s novorozenci a těhotným ženám.

„Sýrie nebývala chudou zemí,“ upozorňuje nizozemský humanitární pracovník. „Měla fungující infrastrukturu s dodávkami vody a elektřiny. Děti navštěvovaly školu. Ale v příštích pěti letech jich do školních lavic jich zasedne méně a méně. Ačkoli nemůžeme situaci vyřešit, musíme se snažit alespoň trochu k řešení přispět. Jinak by ti lidé neměli vůbec nic.“

Zpracováno ze zahraničního tisku.