Syřané vzkazují Ukrajincům, co mohou čekat od Rusů

Dění v Sýrii a na Ukrajině má několik společných bodů – stejný je nepřítel a stejný je i cíl akce, jak se před pár dny vyjádřil pro agenturu AFP jeden z účastníků demonstrace v Idlibu na severovýchodě Sýrie.

Čtěte také

Válka v Sýrii trvá už jedenáct let. Ukončit ji nechce, nebo nemůže ani režim Bašára Asada

Stejný pohled není v Sýrii ojedinělý a lidé poukazují na to, že ruští vojáci nepřemýšlejí o civilních ztrátách. Od roku 2015, kdy se ruské síly zapojily do občanské války v Sýrii po boku tamního prezidenta Bašára Asada, pravidelně bombardovaly obydlené oblasti, nemocnice, školy nebo třeba pekárny. Podle těch nejopatrnějších odhadů počet civilních obětí války v Sýrii už dávno přesáhl hranici půl milionu.

Dnes Syřané doufají, že invaze na Ukrajinu připomene světu, co všechno Vladimir Putin dlouhá léta provádí v jejich zemi. Vždyť právě tento týden uplynulo už jedenácté výročí syrské revoluce a začátku bojů.

Damašku dnes fakticky vládne Putin a syrské nebe ovládá jeho letectvo.

Asad tehdy proti demonstrantům vyslal tanky, z protestu se stala ozbrojená vzpoura a postupem času krvavá občanská válka. Jenže Damašku dnes fakticky vládne Putin a syrské nebe ovládá jeho letectvo, upozorňuje deník Gazeta Wyborcza.

Většina Syřanů, kteří teď protestují v ulicích Idlibu, jsou uprchlíci z jiných oblastí válkou zmítané země. S Ukrajinci soucítí a svou solidaritu vyjadřují ukrajinskými vlajkami a hesly na jejich podporu. Obyvatelé Sýrie podle polského listu stále věří, že válka jednou skončí, a přejí Ukrajincům, aby si udrželi stejnou víru.

Syřané ale zároveň žádají, aby mezinárodní společenství pamatovalo i na ně. Zatím ale Putinovo rozhodnutí zaútočit na Ukrajinu odvádí pozornost od mizérie v Sýrii, kde teď Rusové rekrutují tisíce bojovníků, kteří by měli být velmi zkušení a efektivní při bojích v ukrajinských městech.

Čtěte také

Kalhousová: Izraelci jsou na straně Ukrajinců. Kvůli Sýrii si ale nechávají otevřené dveře k Rusku

Někteří světoví lídři si všimli podobností mezi ruskými útoky na Ukrajině a zločiny ze syrského bojiště. Francie, Německo, Itálie, Velká Británie a Spojené státy ve společném prohlášení uvedly, že souběh výročí syrské války s agresí vůči Ukrajině ukazuje brutální a destruktivní chování Ruska v obou konfliktech. Dokument zároveň vylučuje uvolnění sankcí vůči Damašku i normalizaci vztahů s režimem Bašára Asada.

Syřané ale připomínají, že svět dělá jen málo pro to, aby dostal syrského prezidenta a jeho partnery před soud. Ostatně i ruské letecké útoky na civilní cíle v Sýrii zůstávají nepotrestány navzdory tomu, že zástupci OSN kvůli nim už léta obviňují Rusko z válečných zločinů.

Občanská válka a role Moskvy v Sýrii podle některých expertů ukazují, že „červené linie“ stanovené Západem je možné bez následků překračovat. Poznatkem je prý i to, že diktátoři mohou navzdory sankcím dál páchat své zločiny a zůstávat u moci.

Když Asad v roce 2013 poprvé použil chemické zbraně poblíž Damašku, Syřané věřili, že mu něco takového neprojde. Všechno se odehrálo v době, kdy dění v Sýrii sledoval celý svět a média o útoku informovala takřka v přímém přenosu.

Syřané připomínají, že svět dělá jen málo pro to, aby dostal syrského prezidenta a jeho partnery před soud.

Dopadlo to ale jinak: Američané nezasáhli, Asad se zmocnil oblastí, na které zaútočil svým chemickým arzenálem, a nebál se ho později využít znovu. Dnes má na kontě stovky takových útoků. Asi není divu, zamýšlí se Gazeta Wyborcza, že když se ruské bombardéry v roce 2015 připojily k těm syrským, ničily tamní města se stejnou zuřivostí.

Na Ukrajině teď Rusové postupují podobně. Zatímco v Sýrii vždy trvali na tom, že nepotírají opozici, nýbrž teroristy z Al-Káidy, v ukrajinském případě Moskva mluví o boji proti nacistům. V obou konfliktech pak znějí tvrzení, že při náletech nepřicházejí o život civilisté.  

Část odborníků nicméně upozorňuje, že Putin na Ukrajině nemůže počítat se stejnou beztrestností jako Asad v Sýrii. Použití chemických zbraní na Blízkém východě sice na Západě skutečně nevyvolalo vážnější reakci, sáhnout po nich v Evropě by se ale nejspíš setkalo s mnohem razantnější odezvou. A rozdíl je také v tom, že zatímco Asad zaútočil na vlastní občany ve snaze znovu získat kontrolu nad zemí, Putin napadl sousední stát.

Čtěte také

Reportáž z rozdrásané Sýrie. Lenka Klicperová, Markéta Kutilová: Válka je mým osudem

Ruský prezident se mýlí, pokud se domnívá, že s ním bude zacházeno jako s Asadem, říká šéfka mezinárodního bezpečnostního programu think-tanku Chatham House Patricia Lewisová. Jak dodává, Putin není Asad a Ukrajina není Sýrie.

Přesto se mohou některé syrské zkušenosti zopakovat i na Ukrajině. Ruský lídr bude možná stejně vytrvalý jako Asad. I v jeho případě si Západ myslel, že mu zasadí smrtící ránu přísnými sankcemi. Jenže to se nestalo a důsledky sankcí nesou samotní Syřané.

Blízkovýchodní analytik Emile Hokayem z Mezinárodního ústavu pro strategická studia (IISS) nedávno v deníku New York Times varoval, že Rusové mohou na Ukrajině použít dvě strategie odzkoušené v Sýrii. Tou první je předstíraný zájem o diplomatické řešení konfliktu, což do určité míry může odvádět pozornost Západu od dění na frontě.

Druhou strategií může být záměrné vytvoření obrovské migrační krize, ve které Evropa utopí spoustu peněz. Vznik humanitární katastrofy totiž podle Hokayema není vedlejším produktem války, nýbrž záměrnou válečnou strategií, jejímž cílem je zatížit spojence ruských nepřátel, upozorňuje článek listu Gazeta Wyborcza.

Je v době ruské války na Ukrajině přípustné zachovat si neutralitu, nebo je tento koncept v troskách stejně jako napadená ukrajinská města? Maďarský premiér Orbán se před dubnovými volbami staví do role ochránce míru a stability. A jak se humanitární pomoc Ukrajině odrazí na podpoře jiných regionů v krizi?