Švýcarská zbrojní lobby opět zvítězila

Svobodu vidí v počtu patron slovy: Ročně je vystřeleno ve Švýcarsku 75 milionů kulí při lovu, sportu a vojenských cvičeních. Z toho pouze 227 je zneužito pro sebevraždu. Není to tudíž vina zbraní, že Švýcarsko má přední místo v počtu sebevražd v Evropě. President nadace Pro-Tell přitom argumentuje, že "kdo chce zakázat zbraně, musí konsekventně též nože a kladiva odstranit z domácností".

Přes tato zlehčující slova je zbrojní lobby v poslední době přece jen vystavena tlaku. Od roku 2001, kdy ve vlaku osoba postižená amokem zastřelila 15 osob, je klid výrobců zbraní silně narušen. Když v minulém roce známá lyžařka Corinne Rey-Belletová přišla výstřely armádní pistole svého muže o život, diskuse zesílila. Dopomohla k tomu i zveřejněná studie profesora kriminologie Martina Killiase, že ročně přijde ve Švýcarsku průměrně tři sta lidí o život kvůli doma skladovaným armádním služebním zbraním.

V bulletinu kriminologického institutu lausannské univerzity se uvádí, že v kantonech, kde žijí téměř dvě třetiny obyvatelstva, se stalo 789 vražd a 808 sebevražd, a to převážně doma uskladněnou zbraní. Děje se tak na základě zásady, že Švýcaři povinni vojenskou službou mají stále k dispozici nejen zbraň, ale i ostré střelivo. Při bližším zkoumání bylo zjištěno, že na veřejnosti dochází k vraždám převážně za použití ilegálně držených zbraní, zatímco v rodinách armádními, které jsou navíc zneužívány na zastrašování rodinných příslušníků.

Rostoucím počtem obětí domácího násilí se musela zabývat vláda a soudy mohou násilníkům zakázat po určitou dobu přístup do společné domácnosti. Přes snahu kriminalistů, spolků na ochranu domácích obětí a psychologů se těžce prosazuje omezení držby zbraní, protože ve Švýcarsku se to považuje za součást občanského práva.

V kantonu Appenzell Ausserrhoden byli občané ještě v roce 1989 povinni se při referendu dostavit na náměstí s kordem nebo alespoň bajonetem. Zbraň je pro Švýcara prostě dodnes znakem jeho identity a ten, kdo nemá armádní pušku ve skříni, aby mohl svou vlast v případě nutnosti bránit, není pro společnost přijatelný. Starý mýtus o tom, že síla obrany leží v držení zbraně, stále přežívá.

Podle profesora Killiase se ale bezpečnostní politická situace změnila. Před sto lety převážný počet Švýcarů pracoval na venkově v blízkosti svého domova. V současné době je tomu naopak a idea rychlé mobilizace je nereálná. Dokonce i návrh, aby zbraně nebo alespoň střelivo bylo soustředěno v skladištích, je odmítán se zdůvodněním, že by to "oslabilo brannou odhodlanost obyvatelstva". Švýcarská vláda v září minulého roku odmítla takový návrh. Podle jejího názoru prý nelze podcenit negativní důsledky, které by v demokratické zemi mělo odevzdání střeliva na "vůli obyvatelstva bránit stát".

Výsledek hlasování švýcarské národní rady proto nemohl překvapit. Zavedení ústředního registru zbraní bylo odmítnuto 95 proti 65 hlasům. To v zemi, kde psi a auta jsou registrovány, ale kdo je držitelem zbraně, se neví.

Od druhé poloviny příštího roku ale bude Švýcarsko povinno dodržovat v otázce držby zbraní zásady platné v Evropské unii, zejména s ohledem na Schengenské dohody. Již nyní se ozývají proti tomu ze strany Pro-Tell protesty. Nadace ostře kritizuje snahy sociálních demokratů o sběr nepotřebných zbraní, přemístění armádních zbraní do skladů a zavedení zbrojních pasů spolu s jejich registrem.

Poslankyně za sociální demokracii Chantal Galladéová upozornila, že její strana se v parlamentě bezvýsledně pokoušela ztížit přístup ke střelným zbraním. V současné době je v sedmimilionovém Švýcarsku skoro dva a půl milionů moderních střelných zbraní, z nichž dvě třetiny jsou armádní. Švýcarská lidová strana, která si bezpečnost vepsala na svůj prapor, ale podle Galladéové proti tomu nic nedělá. Nebere ani zřetel na výsledky referenda z roku 1993, kdy byl 86 procentní většinou přijat nový ústavní článek proti zneužívání zbraní. Široké kruhy obyvatelstva i prostřednictvím petic žádají restriktivní zacházení se zbraněmi. A sociální demokraté aktivizují na léto ve spolupráci s různými organizacemi iniciativu za splnění tohoto ústavního požadavku.

Odpůrci těchto iniciativ bubnují na poplach. Prohlašují, že se ve Švýcarsku stále více omezuje držba zbraní a že cílem pak má být vytvoření státního zbrojního monopolu.

Jak upozornila německá rozhlasová stanice Deutchlandfunk ve své relaci "Ozbrojení blázni a jejich oběti", nelze přehlédnout důležitý hospodářský faktor. Ve výrobě munice patří Švýcarsko k evropské špičce.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání .