Svoboda slova se v Česku drží, chválí Joch. Koblížek: Extremisté místo urážení menšin vyvolávají strach
Téměř 70 procent Čechů si myslí, že se dnes můžeme vyjadřovat svobodně jako před deseti lety, nebo ještě svobodněji. Podle čtvrtiny lidí se situace zhoršila. Vyplývá to z průzkumu agentury Median pro Český rozhlas. „Díky bohu je svoboda stejná, jaká byla,“ souhlasí v Pro a proti Roman Joch, ředitel Občanského institutu. „Od otevřeného urážení se přechází k vykreslování skupin jako hrozby,“ tvrdí filozof Tomáš Koblížek z Akademie věd v debatě z konference Křehká bezpečnost.
Položím vám stejnou otázku, jakou slyšeli i dotazovaní v průzkumu agentury Median. Co se z vašeho pohledu změnilo v posledním desetiletí, pokud jde o svobodu slova v Česku?
Roman Joch: Já myslím, že Česká republika je na evropské poměry stále jednou ze zemí s největší legální svobodou projevu, slova a tisku. Jsem tomu velice rád. A mám podobný názor jako většina respondentů, že za deset let se u nás svoboda projevu nezhoršila. Ale ani bych neřekl, že se zlepšila. Zůstala díky bohu, jaká byla. Protože v západní Evropě vidím trendy, které chtějí spíše svobodu projevu omezovat.
Čtěte také
Tomáš Koblížek: Souhlasím s tím, že Česká republika v současnosti zažívá něco jako blahobyt ohledně svobody slova. Myslím, že jsme na tom velmi dobře. A není to jen můj dojem, existují na to různé ukazatele, které se věnují mezinárodnímu srovnávání. Česká republika se umisťuje velmi dobře, loni jsme byli na třetím a na šestém místě.
Z průzkumu pro Český rozhlas také vyplynulo, že pozitivněji to vnímají voliči opozičních stran než voliči vládních stran. Máte pro to nějaké vysvětlení?
Joch: Voliči dnešní opozice mají intelektuální přesvědčení, že u nás neexistuje velká hrozba svobodě projevu. Naopak voliči této vlády mají dojem, že jim zákeřné elity chtějí vzít svobodu tisku a projevu. Můžeme se na to dívat tak, že jsou více paranoidní. Anebo více prozíraví. Myslím, že zatím moc důvodů k obavám naštěstí v této zemi nemají.
Koblížek: Moje vysvětlení je, že současné vládní strany, když ještě nebyly ve vládě, velmi často pracovaly s narativem, že je zde deficit svobody slova. Že se člověk nemůže svobodně vyjadřovat o migraci, o LGBT a o jiných tématech a že ony jsou stranami, které tohle změní. Já si to vysvětluji tak, že jejich voliči na tohle slyšeli a přijali ten názor za svůj.
Soud s SPD
Soud by se měl v těchto dnech začínat zabývat obžalobou na hnutí SPD, a to kvůli podněcování k nenávisti, tedy kvůli údajnému nenávistnému projevu. Týká se to dva roky starých předvolebních plakátů. Pane Jochu, vy jste napsal, že toto stíhání považuje za projev neúcty vůči svobodě projevu. Proč?
Joch: Protože se jedná o typický politický projev. A ze všech projevů je to ten, který má mít největší zákonnou a ústavní ochranu. Můžeme kritizovat vládní politiku a můžeme ve volbách požadovat změnu vládní politiky. A když si vzpomeneme na ten plakát, tak bych řekl, že je neslušný, je vulgární, já bych se ho štítil.
Čtěte také
Připomenu, že to byly dva plakáty. Na tom prvním byl muž tmavé pleti s nožem a pod ním byl nápis Nedostatky ve zdravotnictví nevyřeší chirurgové z dovozu. Na druhém plakátu byli dva romští chlapci s cigaretou a nápisem Říkají, ať chodíme do školy, ale naši to mají na háku.
Joch: Ten první považuji za horší, protože je tam zakrvácený nůž. Ve veřejném prostoru to působí drasticky a neslušně. Ale když se podíváme, co je smyslem toho plakátu, to, co by podle mého názoru mělo být za hranou a určitě je za hranou platných českých zákonů, je požadovat genocidu nějaké skupiny lidí. Anebo ani ne genocidu, ale omezení práv skupiny lidí.
Ale smyslem tohoto plakátu není vyvolávání nenávisti k lidem tmavší pleti. To sdělení je jasně antiimigrační. Když se podíváme na zkušenosti v západní Evropě, tak některé typy imigrantských skupin, ne všechny, ale některé, mají vyšší násilnou kriminalitu, než je průměr dané populace. A proto je prozíravé, abychom limitovali legální imigraci z určitých částí světa, především ze severní Afriky a Blízkého východu.
Pane Koblížku, vy jste se naopak k této kampani svého času vyjádřil tak, že to je zlom ve veřejné prezentaci. Není to ale tak, jak teď naznačoval Roman Joch, že v rámci politické diskuze musíme ustát i ostřejší protiimigrační vzkazy?
Koblížek: Já myslím, že když se chceme bavit o svobodě slova nebo svobodě projevu v tomto konkrétním případě, tak musíme nejprve dobře pochopit, co je to za projev, co to bylo za plakát.
Čtěte také
Souvisí to s tím, čemu se anglicky říká fear speech, děsivá řeč. To je technika, ke které čém dál víc inklinují různé extremistické skupiny nebo krajně pravicová hnutí nejenom napříč Evropou.
A to z jednoduchého důvodu: Když někoho prezentujete jako odpad, označujete ho za parazita, jak to třeba americký prezident Donald Trump nedávno řekl o somálských přistěhovalcích v Americe, tak to jsou projevy, které, jak se ukazuje v průzkumech, vlastně nemají takový dopad, jako když někoho prezentujete jako hrobu.
Když někoho veřejně ponižujete, tak to lidé nechtějí tolik poslouchat, než když někoho prezentujete jako hrobu pro společnost. Proto řada extremistických hnutí napříč Evropou přechází od otevřeného urážení k prezentování různých skupin jako hrozby. A ukazuje se, že to má stejné dopady jako nenávistné projevy.
Poslechněte si celou debatu, která vznikla na konferenci Českého rozhlasu Plus Křehká bezpečnost.
