Světové dědictví UNESCO v ČLR - Jeskyně Lung-men

24. září 2010

Většina z nás si vzpomene na televizní záběry, na kterých členové hnutí Taliban zachytili zničení dvou obřích Buddhů, vytesaných do skalní stěny v afghanistanském Bámjánu. Tesání soch a chrámů patří k tradicím buddhistické víry, která se postupně rozšířila po velké části Asie, kde zanechala trvalé stopy v podobě nádherných skalních chrámů a skulptur. Čína nabízí dychtivým turistům hned tři takové komplexy.

Dračí brána, jak zní překlad čínského jména jeskyní Lung-men (Longmen), se nachází 12 km na jih od města Luo-jang (Luoyang) ve středočínské provincii Che-nan (Henan). Řeku I (Yi) tu tísní na východním a západním břehu skalní masívy, tvořící jakousi bránu, kterou řeka protéká. Název Dračí brána má však zcela jiný původ. Za krátké dynastie Suej (Sui, 581-618), se Luo-jang stal hlavním městem říše a jižní brána císařského paláce, které se říkalo dračí, ústila právě poblíž komplexu, v té době již existujícího.

Na konci 5. století přesunula vládnoucí dynastie své hlavní město z Ta-tchungu (Datong) do Luo-jangu. Svou oddanost buddhismu vyjádřila ve svém původním sídle vytesáním jeskynního komplexu známého jako Jün-kang (Yungang), v novém působišti ihned započala práci na podobném díle. Během následujících dvou set let bylo do obou vápencových masívů podél řeky vytesáno přes dva tisíce jeskyní a výklenků a na 100.000 podobizen a soch Buddhy a jeho následovníků ve všech velikostech. Vedle nich se zde nachází velké množství nápisů a reliéfů podávajících svědectví nejen o náboženské, ale i o politické a ekonomické situaci, o zvycích v odívání a trávení volného času, což vyneslo místu přezdívku kamenné muzeum umění.

Od listopadu 2000, kdy byly jeskyně zapsány na seznam UNESCO, sem neustále proudí davy zahraničních turistů a mísí se se skupinami Číňanů na okružní trase po kulturních památkách provincie, které vedle jeskyní Lung-men zahrnují světově proslulý klášter Šao-lin (Shaolin). Z obřího parkoviště se můžete svézt elektrickým vláčkem, nebo projít příjemně upravenou, zatravněnou plochou ke vstupu do vlastní soutěsky. V délce jednoho kilometru se na obou březích zvedá skalní stěna, provrtaná jeskyněmi a výklenky. Uprostřed každého výklenku sedí vytesaná socha Buddhy, obklopená početnými miniaturními podobiznami jeho následovníků. Mnohé výklenky byly natolik mělké, že nedokázaly sochy ochránit před staletími větru a deště, která se spolu s mnohem zničujícím znečištěním vzduchu poslední doby podepsala na jejich vzhledu. Velkým dílem přispěly též ruce nenechavých návštěvníků z Evropy a Ameriky během 19. a 20. století, které si vedle zážitků často odvezly hlavy soch jako suvenýry na psací stůl.

Komu již z množství Buddhů a nejrůznějších stvoření vytesaných v kameni přecházejí oči, a věřte, že po patnácti až dvaceti minutách usilovného obdivování se tak stane většině laických pozorovatelů, ten se může usadit u zábradlí a pozorovat procházející turisty, nebo se osvěžit pohledem na plynoucí řeku a lodičky na ní. Místní návštěvníky láká též hrobka Po Ťü-iho, jednoho ze slavných čínských básníků dynatie Tchang, z doby největšího rozmachu čínského básnictví. Nachází se vedle jeskyní v krásně upravené zahradě, kam se lze uchýlit k odpočinku před davy turistů, které ke každému zajímavému místu v této zemi neodmyslitelně patří. Za zdí zahrady naleznete nejen potřebný klid, ale i stín a malou čajovnu.

Přestože velká část skulptur neunikla poškození, pohled na více než tisícileté sochy, shlížející na hladinu řeky, je stále neuvěřitelný. Dílo lidských rukou tu spolu s přírodou vytvořilo nádherné místo, které by si neměl nechat ujít žádný z nás.

autor: Veronika Danešová
Spustit audio