Svět se zřejmě dočká nových silnějších antibiotik. Po téměř 30 letech

Většina používaných antibiotik vznikla v 50. letech minulého století, ale od roku 1987 lékaři neobjevili žádná nová.

Dlouhá desetiletí bez nových objevů prolomili lékaři z Northeastern University v Bostonu, kteří svou studii zveřejnili v prestižním časopisu Nature.

Objev jako zajímavou věc hodnotí profesor Václav Hořejší z Ústavu molekulární genetiky Akademie věd. Jedním dechem dodává: „Já bych byl trošku opatrný v superoptimistickém hodnocení.“

Nebezpečné infekce minulostí?

Mezi druhý hlavní přínos objevu Hořejší řadí to, že jedna z látek, na kterou američtí badatelé natrefili, by mohla být antibiotikem, proti kterému by nebezpečné infekční mikroorganismy nemusely být odolné. Jedná se o tzv. teixobactin:

„A i tam bych byl ale trochu opatrný, protože kdo ví, jak se to ukáže teprve při skutečném masovém nasazení u pacientů, jestli se po nějaké delší době nějaké odolné varianty mikroorganismů neobjeví.“

Vědce čeká ještě dlouhá cesta. Navíc zůstává ještě celá řada nezodpovězených otázek.

„Já bych spíš řekl, že je to opravdu nový obrovský dosud netušený zdroj antibiotik a jiných biologicky aktivních látek s dosud neznámými vlastnostmi,“ dodává Hořejší.

K objevu pomohl jeden gram luční půdy

Vědci se obrátili na zdroj téměř všech antibiotik – půdu. Ta je plná mikrobů, ale pouze jedno procento z nich může být pěstováno v laboratoři.

Vědci vzali jeden gram země z louky a dali ho do vhodného prostředí. Badatelům se během jednoho měsíce podařilo rozmnožit zhruba polovinu bakterií, které tam rostly.

Pak bylo možné tyto rozrostlé a na laboratorní podmínky už „zvyklé“ bakterie pěstovat v laboratořích.

„Tím se otevřela možnost zkoumat, jestli se v těchto mikroorganismech nenajdou nějaká antibiotika, podobně jako se nacházela v těch dosavadních,“ vysvětluje profesor Václav Hořejší to, že najednou vědci mají k dispozici stokrát tolik organismů, které mohou být zdrojem užitečných antibiotik.

Teixobaktin se váže na tuk, ne na protein

Běžná antibiotika jako třeba penicilin byla objevována nejvíce v 50. letech. Jenže zdroje, kde je objevovat, byly brzy vyčerpány.

Problém je v tom, že když se antibiotika nasadí k léčbě, choroboplodné bakterie mohou mutovat a tyto mutace jsou pak vůči antibiotikům odolné.

Nově objevený teixobaktin má mít podle autorů studie tu výhodu, že mutující bakterie, které by proti němu mohly být rezistentní, vznikají jen velmi těžko.

Teixobaktin funguje jinak. Neváže se na protein, ale tukovou látku.

Pokud se ty výsledky tedy časem potvrdí, mohlo by to tedy tu bakteriální odolnost vůči antibiotikům buď vyřešit úplně, nebo alespoň částečně.