Svět je v čím dál větším chaosu, míní humanitární pracovník Pavelka. Pomáhal v Etiopii, Afghánistánu i na Srí Lance

24. leden 2022

„Bylo mi do breku,“ popisuje dlouholetý humanitární pracovník Jan Pavelka emoce po rychlém odchodu spojenců z Afghánistánu v září loňského roku. „Popravdě, dlouho jsem nemohl uvěřit, že to takto skončí. A i ten chaotický odchod a to, že vůbec Američané ve finále prosili Tálibán, aby je včetně spolupracovníků nechal odejít v míru. Aby je pustili na letiště a mohli odletět.“

„Vlastně to pořád nechápu. Jak je možné, že spojenci, nebo zejména Američané nebyli schopni nastavit něco, co by bylo dlouhodobě udržitelné a co by mohlo fungovat i po jejich odchodu. A je mi strašně líto zmařených let, zmařených životů, zmařených peněz. Vnímám to jako velkou tragédii,“ doplňuje v pořadu Hovory. 

V Afghánistánu bude stále víc lidí, kteří potřebují pomoc.
Jan Pavelka

Jan Pavelka v Afghánistánu působil v letech 2006 až 2007 pro organizaci Člověk v tísni. „Tehdy se mise rozrůstala, včetně nových projektů. Takže bylo potřeba čím dál tím víc lidí a terénních kanceláří. Byla to doba, kdy se vytvářela struktura mise. A v některých věcech bylo potřeba zavést malinko pořádek – a to byla ze začátku má práce,“ popisuje. 

Čtěte také

Afghánistán je dnes zemí, kde vládne Tálibán.

„S kolegy z Člověka v tísni jsem se o tom bavil někdy v listopadu, a tak vím, že tam nějakým způsobem působí – a chtěli by i za současné situace. Protože lidí, kteří tam potřebují pomoc, bude víc než méně, a to i do budoucna. Ale jaké jsou možnosti, abych řekl pravdu, tak nevím a nechci to moc komentovat,“ přiznává. 

Když vzpomíná na svou práci v zemi, říká: „Afghánistán byl jasně daný – protože se tam po válce pracovalo na rekonstrukčních projektech. Stavěly se školy, nemocnice, kliniky, zaváděli jsme nové systémy hospodářských zvířat na zemědělské půdě. Učili jsme místní, jak žít lépe v době míru.“ 

Srí Lanka byla opačný extrém

O rok později se Pavelka dostal na Srí Lanku. Poprvé tam pracoval ještě jako mediální odborník, podruhé po roce 2008, to už ale jako šéf mise. „Srí Lanka byla zas opačný extrém, protože tam se děly dvě věci najednou.“ 

Jednak dokončovali projekty po vlně tsunami, která o vánočních svátcích 2004 zpustošila pobřeží. „Do toho se východní Srí Lankou, kde působil i Člověk v tísni předtím prohnala občanská válka – trvala nějakých 25 let. Tehdy armáda postupně osvobodila východní provincie od tamilských separatistů.“ Na severu ale probíhala dál, takže humanitární organizace pomáhaly i uprchlíkům. 

Čtěte také

Dnes je Srí Lanka turisticky oblíbenou destinací, kam lidé jezdí na dovolenou a opalovat se na plážích.

„Když někomu řeknu, že tam před 12, 13 lety zuřila občanská válka, která je srovnatelná s nejdrsnějšími konflikty kdekoliv po světě, tak tomu nikdo nevěří.“ 

I když Pavelka opustil organizaci Člověk v tísni, pomáhat nepřestal. Roky pracoval v Etiopii, Moldavsku, Kosovu nebo Mongolsku. Obejde se někdy svět bez pomoci jeho kolegů – humanitárních pracovníků? „To bohužel odpovědět nedokážu. Otázka je to strašně platná, ale není na ni jednoduchá odpověď. Osobně mám pocit, že svět je v čím dále větším chaosu,“ míní. 

„Když si vezmete, co se dnes děje v Africe – to jsou věci, o kterých vůbec nevíme. Dlouho jsem působil v Etiopii, kde jsme stavěli vodovody. A když dnes vidím, že je na severu de facto občanská válka, tak je mi strašně smutno.“ 

Jan Pavelka

Připomíná, že Etiopie byla donedávna považována za jednu z nejstabilnějších zemí afrického kontinentu.

„Se stabilní vládou, dokonce byla dávaná za vzor, protože neměli žádné radikály. A dnes? Opět se tam dějí masakry a vyřizování účtů mezi vládou a Tigrajci. Spíš bych řekl, že práce humanitárních organizací bude do budoucna potřeba víc než míň,“ uzavírá Jan Pavelka.

Celé Hovory Naděždy Hávové najdete v audiozáznamu.

autoři: Naděžda Hávová , lup
Spustit audio

Související