Svěrák je dobrodruh. Přece nemohl tušit, že mu při točení Pěti švestek neumřu, směje se herec Kostka
Ve čtvrtek oslavil 88. narozeniny herec Petr Kostka. O týden dříve si na Filmovém festivalu pro děti a mládež ve Zlíně vyzvedl cenu za celoživotní přínos a při té příležitosti Českému rozhlasu Plus dal vzácný rozhovor. „Když mi oznámili, že mám dostat Zlatý střevíček, tak jsem se podivil, a z toho údivu nevycházím dodnes,“ přiznává v Hovorech s Vladimírem Krocem. „Je pravda, že jsem hrál prince, tatínky a pak žebráky. Ale to bylo před 50 lety!“
I přes vyšší věk má herec stále plný harmonogram. Pozvání na festival musel v předchozích letech opakovaně odmítnout, i letos stihl termín jen tak tak. Naposledy ho diváci mohli vidět v důchodcovské road movie Jana Svěráka Pět Švestek, která měla premiéru na konci května.
Z některých negativních recenzí, které snímek obdržel, si představitel jedné z pěti hlavních postav nic nedělá. „Já jsem ovlivněn tím, že jsem ho znal, protože jsem četl scénář a točili jsme ho. Mně se film a scénář velmi líbil,“ říká.
„Mně se ten film líbil, protože nejen, že tam jsou humorné vtipy o stáří, ale aspoň pro mě to bylo i trochu úsměvně dojemné. Ale odezva těch, kteří to už viděli, je právě naopak proti té kritice,“ přemítá osmdesátník nad reakcemi.
Čtěte také
On sám neváhal, jestli pozvání Jana Svěráka do Řecka přijme. „Když si mě potom vybral, tak jsem se mu spíš divil, jaký je režisér Svěrák dobrodruh,“ připouští.
„Přece nemůže tušit, abych mu tam neumřel. Odtočím půlku filmu, skápnu a co potom? On to je trošku hazardér,“ směje se a dodává, že kvůli problémům s páteří ale byli domluvení, že nic náročného podnikat nebude.
Všechno digitál
Na zlínském filmovém festivalu dětí a mládeže herec také vzpomínal na vztah, který k regionu nese. „U Karla Zemana jsem tady točil film, takže jsem tady prožil několik měsíců jako voják. To je vzpomínek hrozně moc,“ říká s odkazem na Bláznovu kroniku z roku 1964.
„Dneska je všechno digitál, z kovové koule vám hravě vyroste hlavní hrdina. Ale co on vymyslel, jak to točit, jaké nápady, aby to vypadalo, že to je pod vodou, že je na skále, nad propastí, v zámecké hale... Bylo to vynikající, to byly vzpomínky,“ vzpomíná na českou legendu praktických efektů.
Čtěte také
Během své kariéry se potkal také s režisérem Jiřím Krejčíkem. Společná natáčení taktéž popisuje radostně: „Nechci pomlouvat všechny dnešní režiséry, ale co jsem se kdy kde s nimi setkal, tak nevěnují tolik pozornosti mladým, začínajícím hercům, jako se dostávalo nám.“
„Než jsme začali točit film – můj první byl Probuzení – tak jsme dejme tomu dva měsíce cvičili dialogy a důležité scény z filmu. Scházeli se a zkoušeli jsme to jako divadelní hru, protože film se točí na přeskáčku podle počasí, lokality a místa, kde zrovna točíte,“ přibližuje Klečkovu metodu.
„Točí se tedy na přeskáčku a to nám nevadilo, že jsme začali točit třeba závěrem, protože jsme už ty figury, ty postavy, které jsme hráli, měli nazkoušené a prožité. Já jsem věděl, v jakém stavu postava, kterou hraji, je na konci filmu, a co ještě nezná na začátku,“ dodává.
Celé Hovory si poslechněte na začátku článku.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
