Svátek staletími nedotčený

23. září 2010

V pošmourném, posmutnělém, mlhavém a uplakaném dni plném spadaného listí, vedou cesty lidí na hřbitovy a do urnových hájů. Svíčkou, květinou či vzpomínkou uctí památku těch, kteří se už dávno rozloučili se světem a spí svůj věčný sen. Takové jsou dušičky, svátek zesnulých.

V našich kalendářích je druhý listopad zasvěcen mrtvým a bývá zpravidla označen jako Památka zesnulých; v lidové mluvě se stále zachovává starodávné pojmenování Dušičky.

Katolická církev velmi dlouho oslavu Dušiček neuznávala, protože v nich viděla pozůstatky pohanského kultu. Když pohanské pověry ztratily svou sílu a vyšuměly, přijala je za vlastní a využila k tomu, aby lidé modlitbou a pokáním prosili Boha o prominutí trestů a vysvobození z věčného zatracení.

Podle dochovaných materiálů prý vznikl tento svátek kolem roku 1000 v Irsku. Oslava spočívala především v modlitbách za věčný pokoj zemřelých, za klid jejich duší, za prominutí spáchaných hříchů. Byla to také prosba živých namířená do záhrobí. Rituál se postupně rozšiřoval do Evropy, ale v každé zemi a v každém kraji dostával jinou náplň.

Například Flandry ovládala pověra, že v noci ze svátku Všech svatých na Dušičky vycházejí duše zemřelých ze záhrobí a žehnají živým potomkům. Proto prý bývaly ulice tuto noc osvětleny svíčkami a svítilnami, aby duše dlouho nebloudily.

Ve skandinávských zemích se zase o Dušičkách kromě výzdoby hrobů pekly bílé těstové bochánky, do nichž podle pověry vstupovala duše, jež se potom během roku vtělila do nově narozeného člověka.

Obyvatelé přímořských oblastí vzpomínali na nevrátivší se rybáře a námořníky tak, že na určitých místech vhazovali do moře květiny nebo věnce, aby symbolicky uctili jejich památku a vyprosili pro ně milost. Staří Čechové zase na Dušičky pekli "boží kosti", což byly dva pruhy pečiva ve tvaru kříže. Věřili, že pojídáním takového druhu pečiva vykupují duše z očistce.

Kult uctívání zemřelých předků a soucitu s duší trpící za spáchané hříchy je patrně starý jako lidstvo samo a přežívá všechny změny společenských řádů, politických směrů i intelektuálního a technického rozvoje. I ateisté, kterých je podle sčítání obyvatel v České republice většina, přejí předkům klid, vzpomínají na ně s úctou, zapalují na jejich počest svíčky, rozjímají nad jejich hroby a ctí svátek, který je staletími nedotčený.

autor: Jiří Drvota
Spustit audio