Švadleny ve službách NASA šily zlaté termoobaly i paměťové desky z měděných drátků

Sever britské stanice BBC přináší v rámci projektu 100 žen příběh jedné dlouholeté švadleny, která pro NASA šije.

Od vesmírných skafandrů pro výpravy Apollo až po mise Mars Rover. V pozadí všech těchto programů stojí švadleny, které zodpovídají za životně důležité součásti každého letu do vesmíru.

Jednou z nich je Lien Phamová, která pracuje pro kalifornskou Laboratoř proudového pohonu (JPL). Z tohoto pracoviště vzešly např. vnější termoobaly, které potřebují vesmírné sondy, aby mohly operovat ve vesmíru.

Vesmírná krejčovina

I když se to na první pohled nemusí zdát, Lien pracuje se stejně luxusními materiály jako přední návrháři francouzské haute couture. První projekt NASA, na kterém se podílela, bylo vyslání sondy Cassini k Saturnu. Sonda byla celá obalená zlatem, aby vydržela svou 20 let trvající misi.

Lien vyrostla ve Vietnamu a podle svých slov nikdy nesnila o tom, že by pracovala právě pro NASA. V polovině 70. let po pádu Saigonu utekla s rodiči do Spojených států a sháněla se po práci, aby pomohla uživit svých šest sourozenců. Rodiče proto koupili dva šicí stroje a začali prodávat oblečení, které ušili doma po nocích. Lien vzpomíná, že nabízeli dámské šaty, blůzy nebo košile. Za kus si účtovali 50 centů.

Přes den Lien pracovala ve firmě na výrobu spodního prádla a jednou týdně chodila na výuku elektroinženýrství. Tehdy to byl v Kalifornii rychle se rozvíjející obor a NASA nabírala nové pracovníky. Lienini přátelé jí poradili, ať se uchází o práci v Laboratoři proudového pohonu. Lien konkurz úspěšně zvládla, a tak v roce 1994 začala pracovat pro vesmírnou agenturu v týmu, který vytvářel kabeláž pro misi Cassini.

Propojit všechny vědecké přístroje na sondě s centrálním zdrojem energie byla časově velmi náročná práce. Lieninu týmu nakonec zabrala tři roky. „Podobně jako šití je většinou ženská práce, tak i kabeláž dělají převážně ženy. Máme zkrátka šikovné ruce,“ říká Lien.

Závěrečné přípravy a testy sondy Cassini. V centrální části jde vidět připojené přistávací pouzdro Huygens|foto: NASA

Sešít jako košili

Pak působila v týmu, který pro Cassini vytvářel zlatý termoobal. Skupinku, která na tomto důležitém ochranném štítu pracovala, tvořily převážně ženy. Měly za úkol pečlivě sešít až dvacet vrstev materiálu. Některé z nich přitom nebyly tlustší než setina milimetru. Každý díl termoobalu byl přesně naměřený, aby padl jako ulitý, zkrátka jako když se šije drahý oblek na míru. „Všechno to byla ruční práce,“ vzpomíná Lien.

NASA zaměstnávala ženy s krejčovskými zkušenostmi záměrně. Inženýři si třeba zpočátku nevěděli rady, jak mají pracovat s teflonem, tedy nepřilnavým materiálem, kterým se dnes běžně potahují třeba kuchyňské pánve. Lien navrhla, aby okraje teflonu přehnuli a lem sešili, jako to dělávala dřív u košil. Fungovalo to.

Lien Phamová stojí na konci dlouhého zástupu žen, jejichž zručnost už NASA v minulosti mnohokrát využila. Během programu Apollo, který úspěšně vyslal lidi na Měsíc, našly uplatnění ženy, které doslova „utkaly“ paměťové desky softwaru pro vesmírný program. Jednalo se o tzv. pevnou feritovou paměť, do které byl program „zapsán“ pomocí spletenců obvodů z měděných drátků, které se později zmagnetizovaly. Díky tomu bylo možné vytvořit počítačový kód, kde se jedničky a nuly odlišovaly fyzicky.

Malé měďené stařenky

Utkání takového programu zabralo i několik měsíců. Metoda, jakou se paměťové desky vytvářely, je dodnes známá pod anglickou zkratkou LOL čili „Little old Lady“, česky „malá stařenka“. A to na počest žen, které je trpělivě a svědomitě tkaly z měděných drátků. Jak píše britský server, mnohé z nich byly ve skutečnosti mladé, nicméně jejich časově náročná, ale pro celý program klíčová práce zůstala pro venkovní svět dlouho neviditelná.

Stejně jako když švadleny americké firmy na spodní prádlo Playtex vytvářely v 60. letech díky průkopnické krejčovské technice skafandry pro výpravy Apollo. Také ony pracovaly neuvěřitelně přesně a jejich inovace umožnily, aby se člověk podíval do vesmíru.

Logo|foto:Český rozhlas

Lien svou práci bere jako splněný sen. „Když jsem byla malá, často jsem se dívala v noci na nebe a říkala si, jaké by to bylo dotknout se jedné z hvězd. A pak jsem dostala tuhle práci a můžu dělat věci, které se tam nahoru ke hvězdám skutečně dostanou. Nikdy jsem nečekala, že mě něco takového potká,“ uzavírá pro BBC Lien Phamová z kalifornské Laboratoře proudového pohonu.