SERIÁL

Superhrdinové zvířecí říše: mistři regenerace i vesmírní cestovatelé

Podcasty, rozhovory, příběhy Další podcasty, rozhovory a příběhy Mlok skvrnitý

Za superhrdiny nemusíte do kina. Jsou totiž všude kolem nás. Víte třeba, že mlokům dorůstá srdce, želvušky si mohou poletovat vesmírem a nebo že by šváb předběhl i Usaina Bolta? Člověk je nejrozumnějším tvorem na planetě. Když se ale rozhlédneme po živočišné říši, zjistíme, jak jsme oproti některým druhům zranitelní.

Mlokům může dorůst i kus srdce

Axolotl mexický

Ocasatí obojživelníci se pyšní vysokou regenrační schopností. Laboratorně bylo ověřeno, že mlokům může opakovaně dorůst plně funkční končetina a dokonce i část srdce. Celý proces regenerace je ale pro vědce stále záhadou.

Bioložka Markéta Kaucká z Karolinska Institutet vysvětluje, že zatím se vědci vždy zaměřovali jen na roli jednotlivých systémů (například nervového nebo imunitního). Nikdo se ale nezabýval samotným mechanismem dorůstání končetin. Porozumění tomuto mechanismus by prý v budoucnu mohlo najít uplatnění v medicíně – třeba při transplantaci chrupavky.

Přišly želvušky odjinud?

Želvušky přežijí i osmihodinové ponoření do kapalného helia (tedy zchlazení na teplotu blízkou absolutní nule), tlak asi 6krát vyšší než jaký panuje na nejhlubším dně oceánu

Jsou to nejodolnější živočichové na planetě Zemi a přežít dokáží dokonce i ve vesmíru. Zvládají totiž nejen extrémní teploty, ale i podtlak vesmírného vakua nebo rentgenové a ultrafialové záření. Proč jsou tito tvorové žijící na Zemi takhle vybaveni, zůstává otázkou.

„Jsou schopné přežít i vyschnutí – kryptobiózu – kdy se jejich tělíčko smrskne a množství vody v těle klesne na 1 % hmotnosti, což je naprosto neuvěřitelné,“ popisuje jeden z hibernačních stavů želvušek bioložka Dagmar Říhová.

Bahník přežije bez vody i několik let

Bahník západoafrický (Protopterus annectens)

„Patří do vývojové linie, kterou dnes z podstatné části tvoří suchozemští obratlovci. Je to skupina velice starobylá – až 390 milionů let. Z tohoto hlediska je to skutečně jedna z nejfantastičtějších živoucích fosílií,“ říká o bahnících Ivan Horáček z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy.

Tyto ryby, které ale mají kromě žaber také plíce, dovedou přežít i dlouhá období sucha – v kokonu z bahna a slizu se uvedou do stavu takzvané anabiózy. „Aby anabiózu dokázali přežít, musí změnit buněčné prostředí, charakter metabolismu, způsob vylučování… a to jim umožňuje kolosální genom, který je až 40x větší, než mají lidé,“ vysvětluje Horáček.

Bezhlavý šváb zemře hlady

Šváb madagaskarský není žádný drobeček

„Nemají centralizovanou nervovou soustavu (tak jako má člověk mozek v hlavě), ale mají ji rozptýlenou. Takže na té hlavě nejsou úplně závislí,“ vysvětluje deratizátor Jiří Páč, jak je možné, že švábi nějakou dobu přežijí bez hlavy. „Když mu oddělíte hlavu, tak neumře na to, že o ni přišel, ale na to, že není schopen se najíst,“ dodává.

Kromě schopnosti živit se i takovými věcmi, jako je lepidlo nebo papír, dovede tento odolný hmyz také poměrně rychle běhat. Šváb velikosti člověka by podle všeho dokázal dosáhnout rychlosti až 20 m/s, což je dvojnásobek tempa, které má na kontě světový rekordman Usain Bolt.

Rypoši jsou jako trénovaní maratonci

02770242.jpeg

Je jich všeho všudy přibližně 30 druhů a žijí desítky let. Na rozdíl od ostatních hlodavců jsou navíc odolní proti rakovině. „Říká se, že v tom hrají roli dva geny a kyselina hyaluronová. Ta vyplňuje mezibuněčné prostory, zabraňuje mechanicky rakovinnému bujení a ještě stimuluje látky, které ho potlačují,“ říká biolog Radim Šumbera z Jihočeské univerzity.

Rypoši žijí v savanách, které sužují dlouhá období sucha. Půda, ve které žijí, je proto velmi tvrdá. Podle Radima Šumbery to ale pro dlouhověké hlodavce není žádný problém. „To zvíře je jako trénovaý maratonec,“ komentuje s tím, že rypošům při náročných aktivitách nestoupá srdeční frekvence ani teplota.

Spustit audio
autoři: Daniel Mrázek, Ondřej Ševčík, Tea Veseláková, Martina Pouchlá, Tereza Šťastná, Zuzana Marková

Související