Sudetský sjezd? Lidé se nad protesty povznesli, potvrdil se pozitivní vývoj vztahů, hodnotí novinář

Sudetoněmecké krajanské sdružení má dnes, pokud jsem to dobře sledoval, několik tisíc členů, převážně lidí starších 70 let. Kolik jich zhruba do Brna přijelo a jaké proudy v tomhle spolku představovali?

Já nemám úplně přesná čísla. Zaregistroval jsem číslo asi 1500 účastníků z české strany a 1500 účastníků z německé strany, kteří se registrovali přímo na události, které probíhaly na výstavišti v Brně.

Čtěte také

Uhde: Kvůli landsmanšaftu se rozdmýchává konflikt nepřirozených rozměrů. Smíření je bytostná potřeba

Ale samozřejmě nevím, jestli přijelo ještě více návštěvníků, kteří se účastnili jenom Pouti smíření nebo jiných setkání mimo centrum, kde se museli registrovat. Takže můžeme mluvit o řádově nižších tisících.

Co se týče názorových proudů, tak ten radikální, takzvaný Witikobund, nemá velký zájem o smíření s Českem a je to proud, který na Sudetoněmecké dny nemá přístup už více než deset let. Předtím tam ještě měli nějaké malé stánky, ale teď kvůli své ne úplně smířlivé ideologii už tam nesmí, nejsou přijímaní.

Čtěte také

Sudetští Němci své krajany a uprchlíky před Rudou armádou rozhodně nevítali, spíš je považovali za příživníky

Zbylé názorové spektrum sahá od Sudetoněmeckých sociálních demokratů, kteří vyrostli z někdejších antifašistických sudetoněmeckých sociálních demokratů, až po různé křesťansky orientované spolky, po lidi, kteří nemají moc velké politické postoje a názory a zajímá je čistě péče o tradiční tance nebo písně, o takové to klasické kulturně vlastivědné dědictví z oblastí obývaných českými Němci. A z tohoto spektra jste mohli v Brně potkat pestrou škálu účastníků.

Klobásy, cimbálovka, demonstranti

Můžeš se s námi podělit o dojmy ze Sudetoněmeckých dnů, třeba ze setkání u dlouhého stolu, ale nejenom z něj?

Nevím, jestli posluchači ví, jak to vypadalo. Na Moravském náměstí bylo rozestavěno několik dlouhých stolů, kde se jedly klobásy, hrála cimbálovka, dechovka. Tančili tam mladí Němci, mladí Češi v krojích, prostor byl otevřený.

Čtěte také

Fantomové hranice dodnes dělí Sudety. Rozdíly jsou i mezi sousedními vesnicemi, popisují vědci

Bylo tam samozřejmě hodně policistů i v civilu, kteří hlídali bezpečí. Vedle mluvčího sudetských Němců Bernda Posselta stála celé odpoledne ochranka, ale jinak to byl naprosto otevřený prostor, kde se spousta lidí dávala do řeči.

Člověk samozřejmě cítil, že existuje jistá bariéra, někteří Brňáci, kteří se přišli podívat ze zvědavosti, neuměli třeba německy a sudetští Němci zase neuměli česky.

Člověk nemůže změřit, kolik lidí se nově setkalo a nově navázalo nějaký kontakt, nakolik tyto kontakty přetrvají, ale došlo tam ke spoustě nahodilým, zajímavým povídáním, kdy si mladší Češi přisedali ke starším Němcům, nějak se dorozuměli a měli z toho setkání velmi dobrý pocit.

Zároveň platí, že mezi stoly po celé odpoledne občas procházeli demonstranti s českými vlajkami.

Na to jsem se chtěl zeptat. Jak sudetští Němci reagovali na odpůrce sjezdu, na ta často opakovaná slova, že to jsou nacisté a tak dále?

Já jsem narazil na různé reakce. Musím říct, že jsem ze spousty stran, i od jednoho mého známého, slyšel, že do Brna nakonec radši nepřijeli, ačkoli se tam chystali. Říkali: „My bychom přijeli autem s německou poznávací značkou, radši nepřijedeme, aby ho někdo třeba nepoškrábal nebo nějak nepoškodil.“ To je historka, kterou jsem slyšel z různých stran.

Čtěte také

Smíření je jediná cesta vpřed, říká arcibiskup Přibyl o víkendovém sjezdu sudetských Němců v Brně

Když budu mluvit o tom, co se dělo na místě, tak ano, někteří lidé z toho byli trošku znechucení, že když seděli u stolu smíření, tak jim někdo podstrkoval petici za zapsání Sudetoněmeckého landsmanšaftu mezi extremistické organizace. To jim přišlo trochu nepříjemné. Nebo když procházeli Brnem a viděli samolepky, které byly z jejich pohledu nepříjemné.

Ale většina, se kterou jsem mluvil, se nad to povznesla a říkali: „Heleďte, to je hrstka lidí, kteří nevypadají úplně šťastně. My tu vidíme jiné lidi, vnímáme, že jich je víc, kteří si s námi chtějí popovídat. Jsme tu rádi a ze setkání cítíme spíše pozitivní energii.“

Toto povznesení se nad protesty jsem na základě rozhovorů vnímal jako cosi silnějšího. Ale samozřejmě moje hovory, ačkoli jich byly desítky, nejsou úplně reprezentativní.

Česko-německé vztahy

Jsou dostatečně reprezentativní, to nebuďte skromný. Co sjezd ukázal o stavu česko-německých vztahů a jejich vývoji?

Česko-německé vztahy vždy vnímám jako něco mnohem širšího než čistě vztah Čechů a bývalých sudetských Němců nebo Česka a Bavorska, které má záštitu nad sudetskými Němci.

Čtěte také

Může někoho ohrozit sjezd vyhnaných Němců v Brně? Strašení „sudeťáky“ jako součást české politiky

Když to omezím na to téma, tak mám stejně pocit, že dlouhodobě sledujeme pozitivní vývoj a že tyto Sudetoněmecké dny v Brně to potvrdily. Protože před nějakými deseti dvaceti lety by z mého pohledu bylo úplně nepředstavitelné, že by se to vůbec konalo.

Zároveň vnímám v českém pohraničí spoustu pozitivních posunů ve vztahu s bývalými obyvateli těchto oblastí, spolupráci na úrovni měst a obcí, občanských sdružení, mnohem větší šíři informačních tabulí, které se týkají třeba německé historie daných míst.

Čtěte také

Projekt Živá paměť pohraničí oživuje zapomenutá místa Sudet a posiluje vztah obyvatel k regionu

V mnoha menších městech už cosi jako Sudetoněmecký den v Brně v menším proběhl. Já jsem třeba v Brně mluvil s jedním pánem z Jihlavska, jeho rodiče se narodili a vyrůstali v okolí Jihlavy. A on mi popisoval, jak v Jihlavě před deseti lety proběhla taková podobná akce v malém a na lokální úrovni nevyvolala velké protesty nebo žádné protesty.

Takže vnímám pozitivní posun. Zároveň ale myslím, že politická polarizace posledních týdnů ukázala, že toto téma se dá umně a uměle přes sociální sítě zvedat dál a dál.

Upřímně jsem si myslel, že už to není tak emotivní, tak výbušné téma. A že tedy ta práce na dalším stavení mostů vzájemného porozumění, naslouchání si, ještě dlouho nebude ukončena.