Studenti v Mexiku okupují svou univerzitu. Její vedení to už 17 let ignoruje

24. červen 2017

Mexická národní autonomní univerzita v hlavním městě Mexico City je pýchou tamního vzdělávacího systému. Jak přichází léto a zkouškové období se chýlí ke konci, začíná na univerzitě vládnout klid. Jedno podivuhodné místo v univerzitním kampusu ale stále žije.

Už dlouhých 17 let, od roku 2000, totiž okupují protestující univerzitní auditorium. O jedné z nejdelších okupací univerzitních budov na světě píše deník New York Times.

Vstupní halu auditoria pokrývají samolepky, plakáty a graffiti s revolučními hesly. Zůstává nejasné, kdo přesně univerzitní budovu okupuje.

Stávka přešla v okupaci

Izolovaní demonstranti totiž opakovaně odmítají žádosti o rozhovory. „Jsme proti masmédiím,“ vysvětluje jeden z nich reportérům. Jednotliví aktivisté prý nemohou poskytnout rozhovor bez souhlasu „generálního shromáždění“.

Jasné je jen to, že univerzita s více než 230 000 studenty a absolventy ztratila nadvládu nad budovou už téměř před dvěma desítkami let. A že univerzitní administrativa není schopná nebo ochotná získat budovu zpátky.

Okupace navázala na velkou studentskou stávku, která začala v roce 1999 a trvala déle než devět měsíců. Stávkující protestovali proti pokusu zvýšit některým studentům školné. Připomínali přitom dlouhodobý slib univerzity, že kvalitní vzdělání bude prakticky bezplatné.

Auditorium bylo po léta centrem politického a kulturního života kampusu. Hostilo konference, jichž se účastnili i prominentní jihoameričtí spisovatelé a intelektuálové. Nebylo proto divu, že se takto symbolicky důležité místo stalo centrem odporu. V září 2000 několik měsíců po konci stávky aktivisté auditorium dlouhodobě obsadili. Po mnoho let pak vše fungovalo jako kolektivní okupace různých radikálních skupin.

Vítaní jsou všichni. Kromě novinářů

Mexická národní autonomní univerzita v Mexico City. Jednu z jejích budov už 17 let okupují studenti

Studenti na střeše auditoria vytvořili zahrádku, kde pěstují bylinky. V budově působí také vegetariánská kafeterie otevřená veřejnosti, která nabízí levná vydatná jídla. Transparent nad budovou hlásá, že se jedná o autonomní samosprávné centrum.

Zdá se, že okupace má něco společného s mezinárodním squatterským hnutím, které se snaží opuštěné budovy přeměňovat v komunitní centra. Principem fungování je kolektivní rozhodování. Přestože se na akcích podílejí studenti, většina obyvatel už na univerzitě nepůsobí. Někteří se živí na neformálním trhu před budovou, kde prodávají trika, knihy, vlastnoruční časopisy, ozdoby, konopné masti a jídlo.

Docházelo ale i ke sporům mezi aktivisty. V roce 2013 vyhnali anarchisté z budovy ostatní skupiny, o tři měsíce později ale vtrhli do auditoria jiní rivalové a anarchisté se museli poroučet. Brzy se ale do budovy zase vrátili. Vedení univerzity sice odsoudilo násilnosti a vyzvalo k okamžitému opuštění budovy, ale bez jakéhokoli výsledku.

Šéf katedry filosofie a literatury Ambrosio Velasco Gómez říká, že během osmi let svého mandátu se opakovaně snažil navázat dialog a dohodnout se na ukončení okupace. Nikdy nezískal představu, kolik lidí je vlastně na místě. Necelá desítka osob je podle něj schopná rychle zaktivizovat další, takže během pár minut může být v budově na 200 lidí.

Aktivisté se přitom snaží o politiku otevřených dveří. Vítaní jsou prý všichni kromě médií, představitelů politických stran a vládních úředníků. I podle reportérů New York Times působí celé místo uklizeně a čistě.

Vedení se bojí konfliktu

Přesto nejsou všichni ze současného stavu nadšení. Stěžují si, že tam přestala platit pravidla. „Kolem auditoria se vytvořila zóna tolerance. Každý může přijít a dělat si, co chce, s výmluvou, že se jedná o autonomní území,“ stěžuje si profesor Gabriel Ramos García. „Okupují veřejný prostor a škola má kvůli nim špatný image,“ přidává se studentka Nallely Pérezová.

Vedení univerzity se ale navzdory nespokojenosti části akademické obce do otevřeného konfliktu s obyvateli auditoria nechce. Obává se totiž reakce okolí, pokud by povolalo bezpečnostní složky, jež mají v celé Latinské Americe nevalnou pověst. Pokus získat auditorium násilím by zřejmě vyvolal široký odpor.

Voják mexické armády

Obyvatelé auditoria, kteří si tam vytvořili vlastní svět, by se navíc nevzdali bez boje. Jak vysvětluje jeden ze studentů, který s hnutím sympatizuje, vytvořila se tam vzácná horizontální organizace – bez hierarchie, bez vůdců a bez politických stran.

Spustit audio