Stromy v hrázích rybníků jsou spolehlivější než beton, připomíná dendrolog Petr Kunce

Petra Kunce ke stromům přivedl dědeček, který byl četnickým strážmistrem na Křivoklátsku. „Když jsem byl malý kluk, prováděl mě po stezkách, vodil mě na místa, která dobře znal, jelikož tam sloužil mnoho let. Poznal jsem tak například přírodní rezervaci U Eremita, což je jedna z největších lokalit několik set let starých tisů, nebo Babu, jedno z mála míst, kde roste koniklec, kavyl Ivanův a další chráněné druhy rostlin,“ vzpomíná.

Petr Kunce|foto:Judita Šímová, Český rozhlas

Když se rozhodoval o své budoucnosti, padla volba celkem jasně na lesnické učiliště. Tam se dostal k zajímavým knižním titulům jako Dějiny lesů a lesnictví z roku 1910 nebo knihám Rudolfa Luskače.

Absolvoval i rybářskou školu, která ho navedla k hrázím s obrovskými vzrostlými duby. „Už Štěpánek Netolický si uvědomoval důležitost stromů v hrázi, které ji svážou, a je to nejlepší zpevnění a fixace terénu. Řada rybníků tak bez problému funguje od 15. století. Největší problém nastává, když se něco vykácí, začne to hnít a začne se tam dostávat voda, pak hrozí protržení hráze. Naši předci ale prostě věděli, co dělají, vycházeli ze staletých zkušeností,“ připomíná Petr Kunce.

V jižních Čechách je jeho srdeční záležitostí třísovská lípa, unikátní svým obvodem 7,7 metrů. Má ale i oblíbence na jižní Moravě. „Je to břečťan, který roste na lesovně zříceniny Nový Hrádek u Lukova,“ prozrazuje.

Čtěte také

Sudslavická lípa má třetí největší obvod v republice. Je to jeden z 26 tisíc památných stromů u nás

Břečťany považuje za velmi zajímavé rostliny. „Jejich původní strategie je, že se vyšplhají do koruny stromu a ten pak postupně udusí, vlastně si zahubí hostitele. Když břečťan postavíte ke zdi, tak vám roste a roste. Je typický neukončeným růstem. Když si k němu stoupnete, je zajímavá jeho hmyzí říše. Loví tam sršni, létají tam všechny možné druhy hmyzu, viděl jsem na něm dokonce i kudlanku nábožnou. Kořeny břečťanů mají schopnost vyvíjet tlak, je v nich zakódovaný boj o přežití, dokáží prorůst zdí. To je někdy důvod, proč je lidé chtějí kácet,“ popisuje.

Petr Kunce je přesvědčený, že stromů bychom si měli vážit a hýčkat si je. „Stromy tady byly před námi, jsou tady s námi a budou i po nás. A dožijí se daleko vyššího věku bez ohledu na to, jaký je režim, jaká vláda je u moci, jaká je ekonomická situace státu. Jsou součástí našeho života a musíme to přijmout, ať se nám to líbí, nebo ne,“ dodává.

Stromy toho také mnoho dokáží. „Používaly se například v dolech při výdřevách. Zkušený horník poznal, že výdřeva začíná praskat. To ho varovalo, že dojde k závalu. Kdežto když se dneska udělá kovová výztuž, ta se může deformovat bez výstrahy. Stromy také dokáží svázat hráze daleko důkladněji než jakékoli betonové a jiné prvky. Kořenové systémy totiž pronikají do hloubky, jsou pružné, stabilní a dokáží hráz stabilizovat po staletí, dokud ty stromy narůstají,“ říká.

Stromy dokáží dýchat, navzájem komunikovat i léčit. I to připomíná dendrolog Petr Kunce v rozhovoru, který si můžete poslechnout online.