Středověký stříbrný důl ukrývá vzácné „bakteriální“ krápníky
Po dávných hornících v Mikulově na Krušnohorsku zůstalo přes 12 kilometrů chodeb. Středověké stříbrné doly ukrývají ještě mnohá tajemství. Na své si přijdou jak milovníci hornické historie, tak mikrobiologové. V dolech totiž vznikly za staletí měkké krápníky, vytvořené bakteriemi. Jejich výzkum teď může odkrýt tajemství toho, jak přesně se bakterie podílejí na mnohých chemických procesech v přírodě.
Žíly stříbrné rudy jsou všude okolo, ale aby se k nim člověk dostal, nesmí se bát trochu se umazat. Vlhká štola Lehnschafter vede do nitra skály, kterou se horníci prodolovávali dlouhé stovky let.
Správce štoly Pavel Chaloupka, se kterým se redaktor Dalibor Zíta vydal do podzemí poprvé, prozkoumává důl 30 let. Za tu dobu zná důl lépe než kdokoliv jiný a také dokáže z různých pozůstatků hornické činnosti určit, jak asi horníci žili a co dělali. Sám zkoušel jejich činnost napodobit, když například rozdělal oheň uvnitř 70 metrů vysokého větracího komína, aby prověřil, jak tehdy horníci dostávali “špatný vzduch” z šachet. „Ne, že by tu byl jen cítit tah, doslova nám vlály kabáty,” říká.
Podle Chaloupky se také dá určit stáří chodeb nejen podle letopočtů, které se tu a tam nacházejí na stěnách. Všiml si totiž, že v některých chodbách jsou vydlabané ve stěnách otvory s plochou spodní stranou, zatímco v jiných jsou ve stěnách jen úzké šikmé důlky. Zatímco větší otvory sloužily k postavení olejových lampiček, které se používaly už ve 14. století, důlky sloužily k zavěšení novějšího typu lamp. Některé chodby jsou tak podle Chaloupky daleko starší, než se historici domnívali.
Tajemný majzlanit a staré vozíky
Na druhý průzkum redaktora Dalibora Zítu vzali geomikrobiologové z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy, takže se podíval na místa, kam se běžný návštěvník štoly nedostane.
Před pár měsíci se podařilo probourat se závalem do dosud nepřístupné chodby. Tam se našel například starý dřevěný vozík, který na místě odpočívá už několik staletí. Že jde o starý artefakt je zřejmé z toho, že ještě nepoužíval kolečka na kolejnice, ale místo nich měl dva široké dřevěné válečky.
Za vozíkem tam ale vědci nešli. Jejich první zastávka byla u naleziště majzlanitu. Na pohled jde o nazelenalé kuličky rostoucí pod kameny. Jde však o zcela nový nerost, pojmenovaný podle geochemika Juraje Majzlana. Zatím tento minerál není platně popsaný, vědci proto přišli odebrat nové vzorky, díky kterým se snad podaří objasnit jeho strukturu.
Majzlanit ale také nebyl cíl jejich cesty do podzemí. S reportérem se vydali o několik pater a necelých 60 metrů níž, až do oblastí, kde jsou některé chodby zachované v původním stavu. Po úzkých kovových žebřících se dostali na šikminu spojující dvě chodby, kterou mikrobiologové slaňují, aby mohli odebírat vzorky z měkkých krápníků, tvořených bakteriální biomasou a mezibuněčnou hmotou.
Život z oxidace železa
Proč je vlastně vědci zkoumají? „Představují zajímavý model pro studium mikrobiální ekologie. Jde do značné míry o to, že je to ekosystém, který nestojí na fotosyntéze, jako systémy na povrchu země. Tento ekosystém nežije díky slunci, ale díky oxidaci železa. Díky tomu má zajímavé vlastnosti a vypovídá dost o ekologii organismů, o tom, jak hospodaří s energií a podobných věcech,” odpovídá Lukáš Falteisek, který expedici vedl. Do budoucna může poznání vztahů v bakteriálních společenstvech, která se podílejí na různých geochemických dějích, sloužit k lepšímu řízení procesů, jako je sanace různých kontaminací nebo čistění vody.
„Krápník, který nás zajímá, není tvořen jen bakteriemi. Roste v místě, kde kape voda, která by bakterie odplavila. Takže bakterie kolem sebe tvoří taková slizová pouzdra a vlákna z polysacharidů, což je vlastně lešení, na kterém drží. Krápník tedy vyroste až do délky půl metru, ale je to měkká hmota, můžete na něm udělat uzel,” vysvětluje Falteisek.
Článek vznikl jako součást seriálu, ve kterém se reportéři Českého rozhlasu vydali do různých míst v podzemí, pod našima nohama. Pokud vás zajímá naše podzemí, poslouchejte reportáže tento týden až do čtvrtka v 10:35 a v pátek v pořadu Magazín Leonardo.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Kdo jste vy? Klára, nebo učitel?
Tereza Kostková, moderátorka ČRo Dvojka
Jak Klára obrátila všechno vzhůru nohama
Knížka režiséra a herce Jakuba Nvoty v překladu Terezy Kostkové předkládá malým i velkým čtenářům dialogy malé Kláry a učitele o světě, který se dá vnímat docela jinak, než jak se píše v učebnicích.
