Středověká zbroj na běhacím pásu
Vyčerpaní a bez dechu. Tak skončili lidé, kteří na vlastní kůži testovali pohyb člověka ve středověké zbroji.
V 15. století se rytíři vydávali do bitev v plátové zbroji, která chránila celý trup, hlavu i končetiny. Váha typické polní zbroje se pohybovala mezi 30 a 50 kg. Dovedeme si představit, že pohybovat se s takovým nákladem bylo vyčerpávající, ale nikdo zatím nevěděl, jak nošení zbroje přesně ovlivnilo schopnost pohybu svého majitele. Britsko-italský tým vědců proto nechal vyrobit dokonalé kopie čtyř různých typů evropské plátové zbroje. Mezi nimi byla i ta, kterou na konci 15. století nosil londýnský šerif Sir William Martyn.
Experimenty s těmito replikami byly poměrně jednoduché. Člověk navlečený do kompletní zbroje se postavil na běhací pás, kde různé senzory měřily jeho rychlost, spotřebu kyslíku a výdej energie. Výsledky studie ukázaly, o kolik náročnější je pohyb obrněnce ve srovnání s člověkem beze zbroje, který se pohybuje stejnou rychlostí. Při běhu člověk v plátové zbroji spotřeboval 1,9x víc energie a při chůzi dokonce 2,1x až 2,3x víc energie.
Výdej energie byl také vyšší než v případě, že člověk nesl na zádech batoh s váhou odpovídající hmotnosti zbroje. Důvodem jsou podle vědců chrániče nohou, které svou vahou 7 až 8 kg ztěžují každý krok. Velký podíl má také hrudní štít, který stlačuje hrudník a svého nositele nutí k mělkému dýchání.
