Stratkom potřebujeme, má ho i NATO, říká Langšádlová. Kolovratník: Máme komisi pro hybridní hrozby

Pane Kolovratníku, proč byl odbor strategické komunikace státu při Úřadu vlády zrušen?

Martin Kolovratník (ANO): Snažíme se být efektivní, snažíme se zlevňovat provoz státu, toho velmi nabobtnalého aparátu jako celku. Tohle byl jeden z kroků a určitě nehrozí, že nebudeme komunikovat nebo nebudeme náš stát chránit proti hybridním hrozbám.

Čtěte také

Foltýn: Češi nemají rádi svůj stát. Armádě důvěřují proto, že po nich v době míru nic nechce

Já rychle odcituji z webu vlády, je to popis práce Roberta Králíčka, který je vládním zmocněncem přesně pro tyto otázky – mimo jiné pro zachování a koordinaci „strategické bezpečnosti, zejména v oblasti prevence a řízení bezpečnostních rizik, hybridních hrozeb, kybernetických útoků, krizového řízení nebo ochrany kritické infrastruktury“.

Když ten svět vidím sám za sebe, a jsem bývalým novinářem, tak je podle mě naprosto, naprosto zásadní cílit na ochranu kritické infrastruktury proti hackerským útokům a podobně. Ale nezlobte se na mě, vysvětlovat někomu nějakou komunikační kartičkou, co má říkat nebo jaký má mít názor, je přece blbost.

Čtěte také

Dezinformace jsou tu napojené na Rusko, říká sociolog. Poradce premiéra: Vláda řešila jiné problémy

Pani Langšádlová, potřebujeme strategickou komunikaci státu?

Helena Langšádlová (TOP 09): Potřebujeme. Tak jako ji potřebuje například Severoatlantická aliance, která ji běžně využívá a má vybudovány kapacity, nebo jako to má Británie desítky let a dělají to stovky lidí.

Strategická komunikace je naprosto standardním nástrojem, který vyspělé země, kterým záleží na odolnosti i na budování a posilování důvěry ve stát, instituce, hrdost a sebevědomí, využívají. Není to žádná cenzura, ani to není PR nástroj jednotlivých ministrů.

To je opravdu konání v zájmu státu. A proto to mají všechny vyspělé země a je velkým problémem, že byla zrušena.

Propagace vlády?

Když jsem se připravoval na naši debatu, tak jsem si připomněl, že na adresu strategické komunikace státu v minulém volebním období z řad hnutí ANO zaznívalo, že se jedná o jakési omezování svobody slova. Pokud jste to také takhle viděl, můžete vysvětlit, jak byla svoboda slova omezována?

Kolovratník: Můj postoj není takový ve smyslu omezování svobody slova, spíše v tom, že to je hodně na hraně pozitivního PR pro vládní skupinu.

Čtěte také

Šlerka: Volby byly pozoruhodně férové. Dezinformace nezahltily prostor a proruské strany neuspěly

Dovolte, abych ocitoval vaše dva stranické kolegy. Patrik Nacher označil strategickou komunikaci za kladivo na politické oponenty, Radek Vondráček za budování ideologického monopolu. To tedy není váš pohled?

Kolovratník: Upřímně slyším tyto výrazy teď poprvé od vás, nejsem tolik v detailu, takže tuto problematiku jsem v minulém období tak nevnímal.

Já bych nebyl tak ostrý nebo tak radikální. Můj pohled – omluvám se, možná je trochu subjektivní – byl takový, že opravdu to zavání, nebo je to hodně na hraně, která se někdy může překročit, nějakým pozitivním PR, které by v takové komunikaci samozřejmě být nemělo.

Doplním do debaty, my tady v Poslanecké sněmovně máme stálou komisi pro hybridní hrozby. To je tým poslanců, který je napříč politickým spektrem, a pokud by docházelo k něčemu krizovému, tak právě tato skupina poslanců, odborníků se dokáže na něčem domluvit a s vládou spolupracovat.

Čtěte také

Bahenský: Máme se dobře, položit život za vlast se spíš nevyplatí. Výchova k vlastenectví to nezlomí

Paní poslankyně, skutečně námitka, že strategická komunikace státu se v minulém volebním období někdy podobala pozitivní sebepropagaci vlády Petra Fialy, zaznívala. Například že příslušný odbor propagoval kroky, které během energetické krize udělala Fialova vláda. Jak byste se s ní vyrovnala?

Langšádlová: Faktem je, že strategická komunikace je založená na faktech. A jestliže vláda třeba dělá nějaké komplikované rozhodnutí, tak je povinností strategické komunikace si k tomu zjistit fakta. Protože ono není jednoduché vysvětlit veřejnosti, co vlastně ta vláda dělá.

U strategicky důležitých věcí je třeba na základě faktů, nikoli jako PR vlády, vysvětlit veřejnosti co se děje, jaké kroky budou, tak, aby byl srozumitelný stát pro občana. Tak, aby se posilovala důvěra občanů ve stát. A to by měla dělat i vaše vláda, protože víme, jak se kolikrát ty věci dějí chaoticky.

Čtěte také

Foltýn: Strategická komunikace nevyhrává volby, ale stabilitu státu. Nemá se měnit se změnou vlády

Jak definovat, kde je hranice mezi PR vlády a strategickou komunikací států?

Langšádlová: Já to řeknu na příkladu LNG terminálu Stade. V informačním prostoru se šířila spousta informací – možná i dezinformací, pravděpodobně i vlivových operací – které říkaly „vy tady zmrznete.“

To bylo velmi časté. Mezi lidmi byla velká obava o to, jestli zatopí, jestli bude plyn, jestli bude ropa. A proto v tomto případě je potřeba veřejnosti sdělit, aby neměla strach, stát zajistí ty základní potřeby.

Ohrožuje absence odboru pro strategickou komunikaci bezpečnost České republiky? A osvědčila se jeho česká varianta? Debatují členové Poslanecké sněmovny Helena Langšádlová (TOP 09) a Martin Kolovratník (ANO). Celé Pro a proti si poslechněte na začátku článku.