Stoke-on-Trent a Lidice spojuje příběh solidarity a pomoci. V anglickém městě roste lidická hrušeň

21. červen 2018
Lidice shall live - plakát

Co má společného město Stoke-on-Trent a Lidice? Překvapivě mnoho. Byli to právě severoangličtí horníci, kdo po vypálení Lidic nacisty zorganizoval celonárodní sbírku na obnovu zničené vesnice. Povědomí o společné historii se ale pomalu vytrácí. Naštěstí ale žijí lidé, kteří se onu vzájemnost snaží držet při životě. Jako manželé Alan a Cheryl Gerrardovi. Právě díky nim teď před radnicí ve městě Stoku roste nově hrušeň z Lidic.

Před viktoriánskou radnicí se schází několik desítek lidí, nechybí ani starosta města se zlatými insigniemi kolem krku. Centrem pozornosti je ale metr a půl vysoký stromek. Není to totiž stromek ledajaký.

„Je to štěp z hrušně, která jediná přežila zničení Lidic nacisty v roce 1942. Je to symbol přátelství, který nejen pro lidi ze Stoku znamená hodně,“ říká Alan Gerrard. Drobný živnostník z hornického města Stoke, který se, spolu se svojí ženou Cheryl, snaží polozapomenutou historii vzájemnosti udržet při životě.

„Žijeme tady, tady se narodily naše děti. Myslím, že pro lidi z našeho města je opravdu důležité připomínat si tuto historii. Přednášíme o ní ve školách a pro děti je to výborná inspirace. Mohou být hrdé na své předky. O událostech z roku 1942 od nás většinou slyší poprvé,“ říká Cheryl.

Britský filmový týdeník z roku 1942 připomíná návštěvu prezidenta Edvarda Beneše ve Stoku. Na viktoriánské radnici vlaje československá vlajka a Beneše vítají angličtí vojáci i horníci. Právě se rozhodli uspořádat sbírku na obnovu Lidic. Sbírku, která se brzy rozšířila do celého Spojeného království.

„Stoke byl vždy hornické město, když se tady lidé dozvěděli o tragickém osudu svých kolegů-horníků, rozhodli se pomoci. Pomoci lidem, které nikdy neviděl. Lidem v daleké zemi. Byl to výraz velké solidarity,“ hodnotí Alan Gerrard.

Název hnutí Lidice Shall Live, Lidice musí či budou žít, mělo být jakousi symbolickou odpovědí na prohlášení Adolfa Hitlera: „Lidice zemřou navždy.“ Když horníci ze Stoku vyhlašovali začátek sbírky i celé kampaně sešly se jich více než tři tisíce. Dávnou historii bude teď připomínat hrušeň před radnicí. Až dosud se o ni staral Zdeněk Valkoun – Walker, který se ve Stoku pečuje o zdejší park.

O tom, že na historii vzájemnosti ve Stoku opravdu nezapomněli, mě přesvědčuje asi šedesátiletý muž, který se se mnou dává do řeči. Název středočeské vesnice sice vyslovuje jako Lidiči, jinak je o historii zpraven překvapivě hodně.

Zdeněk Valkoun-Walker pečoval o hrušeň od června loňského roku

„Byla to vesnice, kterou po operaci Antropoid, srovnali nacisté se zemí. Popravili většinu mužů, nejsem si jistý, jestli zavraždili i děti. A tady v radnici za námi se sešlo shromáždění, kde horníci začali organizovat sbírku… Všichni tady ve Stoku jsme na to hrdí. Jsme hrdí na to, jak naši pomoc přijali lidé v Lidicích a Československu. Teď to bude připomínat strom, a to je myslím dobrý nápad,“ říká muž, který se představuje jako Mick.

„V 70. a 80. letech, v době studené války, se vzájemné vazby zpřetrhaly. Jsem ovšem rád, že díky lidem, jako je Alan a Cheryl, se je daří opět znovu oživovat. Na celém tom příběhu je obdivuhodné právě to, že sbírku iniciovali sami horníci. V době, kdy sami žili v nelehkých ekonomických podmínkách,“ říká starosta města Stoke-on-Trent Ross Irving.

Peníze, které se v kampani Lidice musí žít vybraly, putovaly po válce do Lidic, na výstavbu nové vesnice. Iniciátor sbírky, lékař a politik Barnett Stross, byl i autorem myšlenky založit v Lidicích růžový sad. Jeho jméno ale z českých učebnic dějepisu zmizelo.

Spustit audio

Související