Štěky bych zpíval nerad. Jsem pyšný, že jsem z operního jeviště schopný odejít, říká Štefan Margita

K rozhodnutí odejít z operní scény dospěl během zkoušení jedné ze zahraničních produkcí, která vyžadovala náročnou několikaměsíční přípravu, ale uvedena byla jen párkrát.

Čtěte také

Štefan Margita 70. V Toboganu mu přejí a zpívají Monika Absolonová a Gabriela Soukalová

„Byl jsem z toho unavený a chraň bůh, aby člověk onemocněl, protože v té chvíli nezazpíváte ani jedno představení,“ konstatuje Margita.

Na své rozhodnutí odejít je pyšný, protože ví, že odchází ve správnou chvíli a z vlastní vůle, což bylo jedno z jeho kariérních předsevzetí, ke kterému se sám sobě zavázal.

„Znám zpěváky, kteří odejít nechtějí a jsou ochotni zůstat na jevišti a, jak se říká v opeře, zpívat i malé šteky. To bych dělal nerad. Přál jsem si rozloučit se s publikem ještě v tu chvíli, aby si lidé v hledišti neřekli: co on ještě chce, vždyť už mu to vůbec nezpívá,“ popisuje. „Zažil jsem taková představení a koncerty a úplně jsem se v hledišti zpotil. To bych sám nikdy zažít nechtěl.“

Čtěte také

Miluju lidi se všemi vadami a krásami. Opera je umožňuje zkoumat, říká režisérka Horáková Joly

Jeho posledním představením proto bude opera Richarda Wagnera Zlato Rýna, ve které ztvárňuje postavu Logeho. S touto rolí již má bohaté zkušenosti, stejnou postavu hrál v různých podobách na jevištích celého světa. Pod režijním dohledem Carlose Padrisy Logeho ztvárnil dokonce na segwayi.

„Nebylo to dobré. Člověk musí dávat pozor, aby do nikoho nezarazil a aby nespadl do orchestru, ale bylo to zajímavé tak prvních 10 minut. Jenže opera trvá dvě a půl hodiny a já pořád jezdil dokola a už jsem nevěděl, co s tím mám dělat,“ vzpomíná a dodává, že podobně náročné produkce zažil i v Amsterdamu nebo New Yorku. „Nádhernou, ale fakt přenádhernou produkci jsem zažil jak v Chicagu, tak San Franciscu.“

Tím to skončilo

Nyní hraje Logeho naposledy v Praze v Národním divadle.

„Všechno, co jsem se v předešlých produkcích Zlata Rýna naučil, jsem se snažil použít v produkci Slávky Daubnerové a vyplatilo se to. Udělala ze mě takového jockera – takže jiný Loge, jiná možnost hraní, a to mě bavilo,“ chválí Margita.

Čtěte také

Brána do mytologického světa legend, moci a zodpovědnosti. Národní divadlo uvádí Wagnerovu operu Zlato Rýna

Přestože je toto představení jeho posledním, z odchodu z operní scény si těžkou hlavu nedělá. I poslední představení prožil vcelku poklidně.

„Až v závěru, kdy sedím uprostřed jeviště, jsem se podíval do toho krásného hlediště Národního divadla a řekl jsem si: tak, a tím to skončilo. Ale nebyl jsem melancholický a smutný člověk. Něco jako by mi stále v hlavě vrtalo, že možná se ještě vrátím s nějakým koncertem,“ uzavírá Margita. „A 10 dní nato mi vyvolal šéf opery a oznámil mi, že produkce se vrací zpět.“

Kromě repríz Zlata Rýna se nyní těší na vydání nového alba, koncert v O2 aréně i vystoupení v divadlech po celém Česku.

Jaké jsou přelomové body Margitovy kariéry? Čím by mohl pomoct mladým zpěvákům? A kde si osvojil gentlemanské návyky? Poslechněte si celý rozhovor. Ptá se Tatiana Čabáková.