Sté výročí „podvrhu století“
Před 100 lety dostala paleoantropologie „vánoční dárek“, o jakém se tehdejším badatelům ani nesnilo. O 50 let později se „objev století“ proměnil na „podvrh století“. Na „reklamaci“ vánočního dárku z roku 1912 už ale bylo pozdě.
Na zasedání londýnské Geologické společnosti vystoupil krátce před Vánoci roku 1912 – přesně 18. prosince – amatérský archeolog Charles Dawson (1864-1916) a oznámil, že ve štěrkovně u Piltdownu nalezl lebku pravěkého člověka. Popisu jedinečného nálezu se ujal tehdejší věhlasný paleontolog Arthur Smith Woodward (1864-1944). Lebku přisoudil novému, do té doby vědě neznámému člověku. Woodward pro něj vymyslel vědecké jméno Eoanthropus dawsoni čili Dawsonův člověk z úsvitu lidstva. Eoanthropus byl považován řadou předních odborníků za „chybějící článek“ na vývojové cestě primátů k prvním lidem.
V roce 1953 se ale ukázalo, že lebku eoanthropa někdo velmi zručně vyrobil z mozkovny pravěkého člověka a čelisti moderního šimpanze. Všechny samozřejmě zajímalo jediné: Kdo byl autorem podvrhu?
Jako první stojí v řadě podezřelých ambiciózní amatér Charles Dawson, který toužil po slávě a uznání. Byl však dostatečně schopný, aby jeho podvrh ošálil takové kapacity, jako byl Arthur Smith Woodward? Právě Woodward je na seznamu podezřelých hned za Dawsonem. Schopnosti ke zhotovení věrohodného padělku mu zcela jistě nechyběly. Ale jaký by měl motiv? Seznam podezřelých v kauze piltdownského člověka je dlouhý. Figurují v něm i významné celebrity, jako byl autor příběhů o Sherlockovi Holmesovi Arthur Conan Doyle. Jeden ze zubů připsaných eoanthropovi našel v piltdownské štěrkovně i tehdy začínající francouzský jezuitský archeolog Teilhard de Chardin (1881-1955). Možná se stal obětí podvodníka a našel jím podvržený opičí zub. Někteří historici ale zahrnují de Chardina do užšího okruhu podezřelých.
V současné době se ocitl piltdownský člověk opět ve středu zájmu vědců. Důvodem zdaleka není jen 100. výročí Dawsonova předvánočního referátu na zasedání Geological Society. Současná věda nabízí k pátrání po autorovi podvrhu století techniky, o kterých mohli badatelé ještě před několika desetiletími pouze snít.
Patnáctičlenný tým vedený předním světovým paleoantropologem Chrisem Stringerem z londýnského Natural History Museum používá radiouhlíkovou metodu k určení stáří lebky, čelisti i zubů. Z jednotlivých kostí a zubů byla izolována DNA. Zevrubně je stanoven i poměr izotopů různých prvků obsažených v kostech i zubech. Spektroskopické analýzy určí postupy, jakými dávný padělatel dodal kostem vzhled nálezu z pravěku. Stringer doufá, že výsledky těchto analýz nabídnou stopy k určení původu jednotlivých částí piltdownského podvrhu.
Šéf výzkumného týmu je například zvědav, zda analýzy potvrdí podezření, které padlo na Woodwordova podřízeného zoologa Martina Hintona (1883-1961). V prostorách Natural History Museum se v roce 1970 našel Hintonův kufr s kostmi, které byly na zkoušku barveny technikami nápadně podobnými postupu, jaký použil autor piltdownského podvrhu. Mnozí proto považují záhadu autorství archeologického podvrhu století za vyřešenou. Výsledky nových analýz však mohou ukázat na zcela jiného pachatele. A je také možné, že se i po ukončení práce Stringerova týmu bude nad autorstvím podvrhu století vznášet nejeden otazník.
Zvukovou podobu tohoto článku můžete slyšet v historickém magazínu Zrcadlo, který měl premiéru v pátek 28. 12. 2012 v 9:00.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Víte, kde spočívá náš společný ukrytý poklad? Blíž, než si myslíte!
Jan Rosák, moderátor
Slovo nad zlato
Víte, jaký vztah mají politici a policisté? Kde se vzalo slovo Vánoce? Za jaké slovo vděčí Turci husitům? Že se mladým paním původně zapalovalo něco úplně jiného než lýtka? Že segedínský guláš nemá se Segedínem nic společného a že známe na den přesně vznik slova dálnice? Takových objevů je plná knížka Slovo nad zlato. Tvoří ji výběr z rozhovorů moderátora Jana Rosáka s dřívějším ředitelem Ústavu pro jazyk český docentem Karlem Olivou, které vysílal Český rozhlas Dvojka.
