Státní rozpočet tváří tvář světové krizi

Ani případný tříprocentní růst by nepředstavoval žádnou katastrofu a mnohé vyspělejší země by s takovýmto číslem byly nadmíru spokojeny. Přesto nižší tempo růstu české ekonomiky může přinést vládě komplikace. Ministerstvo financí totiž návrh státního rozpočtu postavilo na příjmech, které odpovídají růstu kolem pěti procentní hranice. Rozdíl jednoho - dvou procent se nemusí na první pohled jevit nijak dramaticky. Ve skutečnosti jde však o miliardy korun, které s velmi vysokou pravděpodobností budou ve státním rozpočtu na příští rok chybět.

Už nyní některé tuzemské firmy mají problém sehnat nové zakázky. Klíčový obor českého průmyslu, tedy automobilová výroba, rovněž čelí poklesu poptávky po nových vozidlech. V mladoboleslavské automobilce musí dokonce tento měsíc omezovat výrobu. Problémy s odbytem by nemusely být vůbec ojedinělé. Česká republika je velmi výrazně orientována na vývoz a mezi významné trhy patří západní Evropa. Tedy region, který byl silně zasažen finanční krizí a kde dojde k výraznému poklesu poptávky. Utlumení výroby v tuzemsku může přinutit některé firmy k propouštění. To by se mohlo promítnout do růstu nezaměstnanosti. V důsledku toho by pak státní pokladna potřebovala více peněz na výplatu příslušných dávek, než je v rozpočtu pro rok 2009 plánováno. Zároveň je zřejmé, že na daních z příjmů minimálně od právnických osob doputuje do státní pokladny výrazně méně. A pokud by došlo k výraznému poklesu spotřeby, platilo by to i výnosech z daní nepřímých.

Zkrátka návrh státního rozpočtu na příští rok neodráží realitu. Přesto sněmovní rozpočtový výbor doporučil takovýto návrh ke schválení. Nic na tom nezměnilo ani upřímné konstatování ministra Miroslava Kalouska, že rozpočtové příjmy jsou vzhledem k finanční krizi nastaveny na hranici optimismu a možná i za ní. Z úst ministra totiž následovalo ujištění, že vládě navrhne zmrazit část plánovaných výdajů jednotlivých resortů. Zjednodušeně řečeno, tyto peníze by se mohly utratit pouze za podmínky, že plánované příjmy budou skutečně naplněny. Vzhledem k tomu, že to je spíše zbožné přání než realita, museli by ministři de facto souhlasit se zkrácením výdajů ve svých rozpočtových kapitolách. Vzhledem k jejich opakovaným stížnostem, že pro svůj resort potřebují daleko víc peněz než jim rozpočet nabízí, to není zrovna pravděpodobné.

Budeme-li vycházet z předpokladu, že vláda svůj návrh přece jenom sněmovnou protlačí, pak se Česká republika spíše dočká zvýšení rozpočtového schodku, než úspor na straně výdajů. V roce 2009 už budou na dohled volby do Poslanecké sněmovny a politici v takovémto období voličům spíše ze státních peněz přidávají než ubírají. A ani případné negativní dopady světové finanční krize na tom asi nic zásadního nezmění.

Právě současná nervózní atmosféra může sloužit jako argument proto, aby i přes zmiňované výhrady sněmovna státní rozpočet schválila. V normálních časech by odmítnutí rozpočtu a případné hospodaření České republiky podle rozpočtového provizoria v zahraničí nikoho příliš nezajímalo. V době značně nervózní by to však mohlo být považováno za negativní signál, který by výrazně mohl snížit důvěru ve zdraví české ekonomiky, což by mohlo mít dominový efekt. Ten by pak mohl napáchat daleko více škody, než přijetí rozpočtu, který není postaven zrovna na reálných základech.

Další komentáře si můžete poslechnout v pořadu Názory a argumenty v sekci Rádio na přání . Některé vybrané komentáře si můžete přečíst také v Týdeníku rozhlas .