Starobylá Petra plná tajemství
Skalní město Petra je turistickým magnetem Jordánska. Ročně přiláká stovky tisíc turistů z celého světa. Památka UNESCO, jeden z novodobých divů světa, je mistrně vytesaná z pískovce a schovaná za hradbou hor. Reportáž z Petry, kam se nyní díky nové přímé letecké lince mezi Prahou a jordánským Ammánem dostanete za pouhé čtyři hodiny letu, jste mohli slyšet ve vysílání ČRo Plus.
Za tmy cestu k Pokladnici, jedné z nejzachovalejších památek starobylé Petry, lemují svíčky. „Procházet se Petrou v noci je magické. V té ztemnělé krajině si připadám, jako bych byl na jiné planetě. Je to vzrušující a romantické," je doslova uchvácen turista z Velké Británie. Magickou atmosféru Petry v noci si vychutnává také mladá Kolumbijka. „To, že kolem svítí jen svíčky, je ohromné. Díky tomu můžete vidět všechny ty hvězdy nad hlavou. Dobře se to doplňuje s procházkou ve dne, kterou si taky nenechám ujít," líčí zaníceně, když před Pokladnicí usedá na kobereček, aby zhlédla spolu s dalšími stovkami lidí krátké večerní představení. To nakonec příchozí poněkud zklame, protože hra na flétnu i zpěv beduína jsou příliš krátké a samotná památka je osvícena jen na chvíli.
Do Petry raději ve dne
Přestože atmosféra noční Petry je mystická, ten, kdo se chce se starodávným skalním městem skutečně seznámit, by se sem měl vydat za dne. Od první chvíle ale bude muset odolávat zdejším prodejcům, kteří nabízejí kde co včetně pronájmu kočárů a elektromobilů. „Petru postavili Nabatejci, obchodníci, kteří ovládali obchodní stezky ve svaté zemi, před více než dvěma tisíci lety. V dobách největšího rozkvětu obývalo město s chrámy, honosnou královskou hrobkou a amfiteátrem zhruba třicet tisíc lidí. Po ničivém zemětřesení v 6. století Petru opustili poslední obyvatelé a cestu do skalního města pak po staletí znali jen beduíni. Kromě nich o tomto místě nikdo nevěděl, protože bylo ukryté v údolí mezi horami," vypráví můj průvodce Malik a připomíná, že Petru znovuobjevil v roce 1812 švýcarský orientalista a cestovatel Johann Ludwig Burckhardt.
„Slyšel, že na jihu Jordánska se nachází poklad. Rozhodl se sem přijet, aby to tu prozkoumal, ale beduíni, kteří tu tehdy v utajení žili, mu nedovolili vstoupit dovnitř. Odjel do Sýrie, naučil se trochu arabsky a nechal si narůst vousy. A napodruhé se mu už povedlo do města vstoupit. Vše zdokumentoval a o Petře pak řekl celému světu," popisuje Malik. Na seznam UNESCO byla Petra zapsána v roce 1985 a dodnes se tu provádějí průzkumy.
„Zatím je objevena jen třetina města, sedmdesát procent je podle všeho stále ještě pod zemí. Archeologové další památky stále hledají," líčí Malik.
Ticho a zpěv beduínů
U impozantní Pokladnice panuje čilý ruch, stovky lidí se fotí a místní nabízejí jízdu na oslech i velbloudech. Husajn je majitelem jednoho z nich a stěžuje si, že mnoho turistů nedojde dál než sem. „ Přijedou a podívají se jen na Pokladnici, která je hned na začátku města, ale už nejdou dál. Petra je velké město, a pokud chcete vidět všechno, měli byste tu strávit dva nebo tři dny. Podívat se na divadlo, královské hrobky, klášter, vyšlápnout do kopců a pokochat se pohledem shora," radí Husajn. „Mám k tomuto místu hluboký vztah, už můj pradědeček tu bydlel v jedné z jeskyní. Pak se ale celá rodina musela přestěhovat do beduínské vesnice asi sedm kilometrů odsud. Tam žijeme dodnes, protože v Petře by neměl žít nikdo.
Fotograf Jakub Kynčl se do Petry kvůli unikátním fotkám vypravil se svým vlastním průvodcem a strávil tu skoro celou noc. A na vlastní oči viděl, že Petra tak docela neosiřela. „Můj průvodce byl potomek beduínů, měl tam nespočet příbuzných. Viděl jsem díky tomu, jak tam někteří z nich žijí. Asi deset rodin v Petře stále bydlí, odmítli se vystěhovat, nepřijali náhradní bydlení a žijí stejným životem jako dříve," uzavírá Jakub, který si Petru nejvíce užíval ve chvíli, kdy opadl turistický ruch a místo zcela utichlo. Jen z dálky se ozýval zpěv beduínů.
