Stanislav Škoda: Kdo je v Hondurasu za idiota?

14. červenec 2009

Přesně před deseti lety vyšel ve Španělsku Manuál dokonalého latinskoamerického idiota. Kniha, ve které si autoři všímají jistých vlastností nejen současných latinskoamerických politiků, se od té doby dočkala mnoha doplněných vydání. Poslední události ve středoamerickém Hondurasu ukazují, že latinskoamerický idiot stále žije a dokonce se má k světu víc než době, kdy Manuál vyšel poprvé.

Nejprve krátká rekapitulace: Demokraticky zvolený liberál José Manuel Zelaya prohlásil 27. června tohoto roku, že trvá na lidovém hlasování, které změní ústavu. To mu mělo umožnit, podobně jako Chávezovi, stát se v rozporu se základním zákonem znovu prezidentem. Nejvyšší soud i honduraský parlament to odmítly jako nezákonný postup. Den na to přepadlo Zelayu v paláci vojenské komando, a světe div se, odlifrovalo ho na Kostariku.

Ve středu pak přiletěl do této země Zelayův nástupce Roberto Micheletti a oba jednali s tamním prezidentem Óscarem Ariasem, jemuž byla svěřena role mediátora. Nedohodli se pochopitelně na ničem. Těsně předtím totiž Zelaya tvrdil, že mluvit s Michelettim je to jako vyjednávat s někým, kdo vám znásilnil snoubenku. Nic moc originálního - přesně tohle říkal Fidel Castro v roce 1961 o svých plánovaných jednáních s Američany.

José Manuel Zelaya se svým přerodem z liberála na stoupence Huga Cháveze, hurá vlastenectvím, populismem a dalšími vlastnostmi připomíná onoho latinoamerického idiota, jak ho popsali v Manuálu Plinio Apuleyo Mendoza, Carlos Montaner a Álvaro Vargas Llosa. V jeho vystupování ale pořád lze nalézt elementární logiku. Liberálovi se zalíbilo v prezidentském úřadu, ale zjistil, že liberálními metodami se v něm zřejmě neudrží. Tak se zeptal Cháveze a ten mu poradil.

To, co ovšem předvedli jeho honduraští odpůrci v čele s Michelettim je ukázkou naprostého zatemnění mysli.

Státní převraty by se politika řešit neměla. V Hondurasu byl puč navíc naprosto zbytečný. Nejvyšší soud i kongres již týdny předtím došly k závěru, že se Zelaya dopustil opakovaně protiústavního jednání. Proč tedy prezidenta nezatkli a nepředali zcela legální cestou prokuratuře? Co čekali od toho odvézt ho za asistence armády do cizí, demokratické země? Mysleli si, že se tam José Manuel usadí a bude pěstovat banány?

Nad nelogičnost počínání pučistů ovšem blbostí vysoko vyčnívá reakce politiků latinskoamerických zemí. Tak například Hugo Chávez, podporován spojenci z Ekvádoru, Nikaragui a Bolívie, vyzval Organizaci amerických států, aby Honduras vyloučila ze svých řad, protože podle jejich charty tam mohou být jen demokratické země. Přitom docela nedávno se stejní politici snažili protlačit do této panamerické organizace vyloučenou Kubu. Že tam nebyly svobodné volby mnoho desítek let a ve vězení sedí dvě stovky politických vězňů, je pro ně jen nepodstatný detail.

K nátlaku na honduraské pučisty využil Hugo Chávez, který se sám k moci dostal vojenským pučem, generálního tajemníka Organizace amerických států, Chilana José Miguela Insulzu, stejného pana Insulzu, kterého v nedávné době pravidelně urážel ve svém televizním pořadu "Haló presidente". Když jde ovšem Chávezovi o demokracii v Hondurasu, nějaký ten malicherný spor rád přehlédne, zvlášť, když mu Chilan šel v boji za demokracii v Hondurasu tak krásně na ruku a členství této chudé zemi ihned pozastavil.

Ze všech nejlepší je ovšem opět bolivijský prezident Evo Morales, který prohlásil, že za honduraský pučem stojí Spojené státy americké. To, že Barack Obama převrat odsoudil, neuznal nového prezidenta a zastavil druhé nejchudší zemi regionu ekonomickou pomoc, není pro Eva podstatné. Za to ale přidal, že vojenská intervence cizího státu, o níž neuvažovali yanquijové ani v legraci, je nepřípustná. Jediný, kdo hrozil Michelettimu zbraněmi byl opět Moralesův spojenec Chávez. Evo by asi neměl po večerech žvýkat kokové listy a občas si pustit televizi.

A co na to Jan Kohout? Ten státní převrat ještě za české předsednictví EU odsoudil. Těžko mohl jednat jinak. Nakonec, dobře jim tak, honduraským pučistům, za blbost se prostě platí.

Autor je novinář a redaktor nakladatelství Paseka

Spustit audio

Více z pořadu