Stalinova smrt nesmí do ruských kin. Ministerstvo v komedii shledalo příznaky extremismu

Na film si hned po zářijové premiéře v Torontu stěžovali ruští komunisté, podle kterých je protiruský. Jiným hodnostářům - například režisérovi Nikitovi Michalkovovi - zase vadilo, aby se satirický snímek v Rusku promítal zrovna v době, kdy se na počátku února slaví 75. výročí sovětského vítězství v bitvě u Stalingradu, jedné z klíčových za druhé světové války.

Celá kauza samozřejmě vzbudila velký rozruch zejména v intelektuálních a kulturních kruzích Ruska, ale taky na politické scéně. „Před několika dny se uskutečnila na ministerstvu kultury uzavřená projekce, kam přišli právníci, úředníci, ale i filmoví tvůrci. Odsudek byl téměř jednoznačný. Poetika filmu se totiž blíží třeba časopisu Charlie Hebdo, což je pro Rusko těžko stravitelné," říká komentátor českého rozhlasu Libor Dvořák.

Poetika filmu Stalinova smrt se blíží třeba časopisu Charlie Hebdo, což je pro Rusko těžko stravitelné. Libor Dvořák

Právníci ministerstva ve filmu shledali „příznaky extremismu", je prý "zaměřen na vyvolávání nenávisti a zášti a ničení důstojnosti ruského (sovětského) člověka" a „křiví minulost, aby období 50. let v životě sovětských lidí vyvolávalo jen hrůzu a odpor".

„Vůbec mě nepřekvapuje, že film nevítal režisér Nikita Michalkov, je to člověk známý svými konzervativními postoji, odmítl ho ale i třeba režisér Vladimír Bortko. V dumě se nyní uvažuje o komisi, která by se podobnými eticko-estetickými stránkami uměleckých děl zabývala systematičtěji," říká Dvořák.

Svou roli podle něj sehrává i blížící se pětasedmdesáté výročí bitvy u Stalingradu. „Hodně Rusů, a to jak obyčejných, tak i výše postavených má pocit, že by se neměla urážet památka padlých i veteránů," dodává Dvořák.

Tisk podezírá, že povolení odebral filmu osobně ruský ministr kultury Vladimir Medinskij, který ještě nedávno prohlašoval, že v Rusku cenzura neexistuje. I v nedávné minulosti měly s ruskými úřady potíže mnohé filmy, například Borat, Soukromá válka pana Wilsona, Dítě číslo 44 či Láska.

Čtěte také

„Připomněl bych ještě poprask kolem filmu Matilda (více čtěte zde, pozn. red). Způsobil podobné ohlasy, ale nebyly v něm drastické scény jako ve Stalinově smrti, ani snímek nikoho nezesměšňoval," říká Dvořák

Časopis Ogoňok napsal, že komedie, natočená podle komiksu o Stalinově smrti, by mohla Rusy naučit, že strachu se lze smát, přestože se zdá, že k žertům není důvod, a to i vzhledem k množství stoupenců státního násilí. Paradoxně právě komedie podle recenzenta dokázala tíživost a pochmurnost událostí vystihnout lépe než mraky historických seriálů z posledních letech, vyznívajících spíše jako poklona "velikosti doby" a opomíjejících utrpení obětí stalinismu.

V absurdní tragikomedii totiž veškerá pieta k „velikosti" chybí, a tím se vše mění: „Ve Stalinově smrti šokuje ne to, co se děje (to vše už jsme tak či jinak ve filmech viděli), ale to, že všichni, dokonce i oběti, přistupují ke všemu jako k něčemu normálnímu. V tom tkví autentické ovzduší doby, ve které se iracionálnost změnila v obyčej." A na tomto pozadí se kolektivní hrdina - politbyro - rve a podráží mezi sebou, zkrátka "jde o film o podstatě moci v podání jednoho z největších mistrů politické satiry v současné kinematografii".

V Česku by se snímek Stalinova smrt měl promítat od dubna.