Stačí české školství novým výzvám?

Nová studie, kterou vypracovala britská státní kulturní instituce British Council však nyní paradoxně varuje, že globální dominance angličtiny teď ohrožuje mezinárodní postavení anglosaských zemí.

V současnosti na světě mluví anglicky téměř 2 miliardy lidí. Většina z nich velmi dobře. V mnoha zemích světa se totiž už angličtina nevyučuje jako "cizí jazyk", ale jako "základní, klíčová kvalifikace". Lidé prostě, mají-li dnes ekonomicky přežít, musejí umět anglicky tak dobře jako rodilí mluvčí. Na to se soustřeďují školy v mnoha zemích světa. Běžně se ve školách v Indii či v Číně vyučují některé předměty přímo v angličtině. Jedině tak je možno zajistit, aby ze škol vycházeli žáci s tzv. "normální", dokonalou znalostí angličtiny.

Proč to nezařídí české ministerstvo školství? Proč nezorganizuje pro české školy nábor učitelů - anglických rodilých mluvčích, kteří by vyučovali v angličtině třeba zeměpisu, biologii, dějepisu, matematice? Znám studenty, kteří prošli takovýmito školami například v Holandsku, a jedině tak se naučí pořádně anglicky.

Jenže, teď se ukazuje, že to nestačí. Lidé ze vznikajících ekonomik, především v Asii, nyní hovoří plynně nejenom anglicky, ale často také jedním nebo dvěma místními jazyky. Rodilí Angličané a Američané jim už nedokáží hospodářsky konkurovat, protože - jak známo - Angličané a Američané se většinou neučí žádné cizí jazyky.

Poučení? Ani mladým Čechům nebude od nynějška pouhá angličtina stačit. Přitom tragedií je, že většina mladých Čechů neumí pořádně ani anglicky. Učte se čínsky, arabsky, španělsky, studujte jazyky jihovýchodní Asie. To jsou jazyky budoucnosti. Ty musíte kromě angličtiny znát, má-li mít Česká republika šanci, aby v mezinárodní hospodářské konkurenci uspěla.

Školské systémy po celém světě jsou nyní pod tlakem, aby se přizpůsobily rychle se měnícím hospodářským potřebám. Některé reformy jsou kontroverzní. Britská vláda, která si přeje vytvořit znalostní ekonomiku, chce, aby do roku 2010 studovalo na britských vysokých školách padesát procent mladé populace. Tato přílivová vlna studentů způsobuje problémy - už dnes studuje na britských univerzitách více než 30 procent mladé populace. Klesá totiž úroveň a univerzitní kurzy se zjednodušují a zprimitivňují. Britské podniky nedávno varovaly, že mnoho tzv. absolventů britských vysokých škol nezvládá týmovou práci, není schopno sdělovat myšlenky a neumějí pravopis, gramatiku a chybí jim základní aritmetické schopnosti. Vím, že snad až na tu aritmetiku je to v českém prostředí stejné, ne-li horší. I zahraniční společnosti v České republice si stěžují, že čeští zaměstnanci se neumějí vyjádřit, nejsou schopni na podnikových schůzích říct, co mají na mysli, anebo racionálně a věcně shrnout diskusi a dojít ke konkrétnímu závěru. Vládne plané, bezbřehé plkání.

Má zkušenost učitele na britské univerzitě je dvojznačná. Britští vysokoškolští studenti jsou většinou schopni analyzovat a komunikovat myšlenky daleko lépe a daleko samostatněji než čeští vysokoškolští studenti. Avšak někteří britští studenti jsou opravdu negramotní. Čeští univerzitní studenti mají většinou ve zvyku opakovat navrčená encyklopedická fakta, bez schopnosti vyjádřit vlastní názor. I někteří z nich jsou negramotní - zejména nejsou schopni napsat jakýkoliv souvislejší, racionálně-analytický text.

Česká ministryně školství Petra Buzková a náměstek premiéra pro hospodářské otázky Jiří Havel v současnosti podporují velmi rozumnou iniciativu, jejímž cílem je i v České republice podstatně zvýšit přístup mladých lidí k vyššímu vzdělání. Politikové si ale musejí být vědomi, že reformy přinesou značné problémy a měli by předem studovat značně kontroverzní situaci ve školství v zemích, jako je Británie, které se už počet studentů v terciárním školství pokusili výrazně zvýšit.

V současnosti je, jak se zdá, české školství v dosti podstatné krizi. Studenti si stěžují, že na středních školách se pořád vyučuje oním středověkým způsobem z doby před Komenským: učitelé studentům diktují text, ti si ho - v dnešním moderním světě s množstvím možností, jak rozmnožovat dokumenty - ručně zapisují - třídy tak připomínají středověké dílny rozpisovačů rukopisů před vynálezem knihtisku. Od studentů se pak požaduje, aby se"zlatá učitelova slova" do příštího dne, na "zkoušení" naučili zpaměti.

České vysoké školy nyní pod finančním tlakem nabírají daleko více studentů, než na kolik mají kapacity, a studenti si pak právem stěžují, že se o ně nikdo z učitelů ani z administrativy řádně nezajímá. Univerzitní byrokracie byla vůči studentům vždycky nesmírně arogantní, dnes je to, jak se zdá, ještě horší.

Ale problémy jsou, zjevně i s etikou studentů. Důkazem dosti neuvěřitelné míry jejich odcizení byla nedávná diskuse na Britských listech. Studenti tam otevřeně přiznávali, že své seminární práce opisují z internetu. Cituji:

"Studuji druhým rokem vysokou školu v Praze. To že se dají seminárky koupit, je pro mnoho lidí bezvadná věc. Mám mnoho kamarádů, kteří kromě toho, že studují denní studium, také musí pracovat (i já jsem mezi nimi). Bez této práce by prostě školu finančně neutáhli. Navíc je jim proti srsti si např. v 22 letech brát od rodičů peníze. A pak nemají čas trávit hodiny nad naprosto nesmyslnými seminárkami našich učitelů. Představte si reálnou situaci, kdy student, co studuje informatiku, musí vytvořit seminárku např. na téma Pravda do filosofie. Taková seminárka je pro mě prostě ztráta času."

Anebo: "Nic nás nevede k tomu, abychom seminárky sami zpracovávali, když vidíme přistup našich profesorů. Kde mám vzít motivaci k tomu, abych pečlivě a svědomitě napsala svou seminárku, když vím, že profesor si ji jednak ani nepřečte, ani ji se mnou nerozebere, nevytkne mi nic ani nepochválí? Pouze mi oznámí jedno číslo - 1 nebo 2, a to má být prosím ono hodnocení.

Profesorům se seminárky nechtějí číst, nechce se jim vpisovat nám do nich své poznámky, jde jim pouze o to, aby nás nějakým (co nejrychlejším) způsobem mohli ohodnotit a mají svoje splněno. Z jakého důvodu mám chtít z vlastní vůle vypracovat seminárku, když vím, že stáhnutí z internetu mi zabere půl hodinky, pohraji si s tím ve Wordu - dám tomu pečlivou formu, můj profesor bude spokojen a dostanu za 1?

Proč bych neměla podvádět dál, když je to tak jednoduché a má seminárka mého profesora stejně nezajímá? Kdybych viděla zaujetí profesora nad našimi seminárkami, snažila bych se mnohem víc. Kdybych viděla, že někoho moje seminárka opravdu ZAJÍMÁ, kdybych si byla jistá, že si ji můj profesor bude číst, tak bych si s ní tu práci opravdu dala. Ale takto? Nemám motivaci. Opravdu ne. Je chyba opravdu jen ve mně?"

Někteří mladí čeští debatéři projevovali opravdu výrazný nezájem o představu univerzity a vysokoškolského vzdělání jako nástroje k dozrání a k otevření mysli. Avšak mladá česká generace bude skutečně vystavena týmž mezinárodním hospodářským tlakům jako mladí lidé všude jinde. Budou takovéto její postoje opravdu dostatečným vybavením pro situaci, které budou muset v dospělém životě čelit?