Srpen 1989. Za všechno můžou turisti
V Polsku a Maďarsku pokračují systémové změny od totalitní k otevřené společnosti, u nás sílí podpora petice Několik vět; další důležitou akcí na domácí půdě byla v této době demonstrace k 21. srpnu.
Zatímco Maďarsko se – pod vedením tamních reformních komunistů – opatrně přesouvá z východního bloku na Západ (postupně odstraňuje svou část želené opony, provádí ekonomické reformy a jedná s opozicí), v Polsku dochází k dosud bezprecedentní kvalitativní změně, po mnohatýdenních složitých jednáních se předsedou vlády stává protagonista Solidarity Tadeusz Mazowiecki.
V tehdejším Československu, politicko-společensky stále více izolovaném od svých dvou reformních sousedů a také perestrojkového Sovětského svazu, probíhal rozklad komunistického režimu stále spíše podpovrchově.
Klíčovou událostí na domácí půdě byla demonstrace k výročí sovětské okupace 21. srpna. Masivní mediální výhružně pojatá kampaň vyústila po samotné demonstraci do – nutno říci – něčeho nového.
S jistou nadsázkou za vše mohli – dle parafráze staré anekdoty – turisti. Ačkoliv svůj díl dostávali i „turisté“ ze západních zemí (zvláště Itálie), klíčový propagandistický osten byl tentokrát zaměřen jiným směrem. Hlavním cílem byli turisté z Polska a Maďarska, tj. aktivisté tamních nezávislých skupin.
Jinak byl srpen 1989 u nás ve znamení určité mobilizace tzv. zdravých sil (dnes s odstupem času vidíme, jak málo jich tehdy bylo) a v zahraničí politice vytváření neostalinistické osy NDR – Československo – Rumunsko – Bulharsko. Byl to poslední zoufalý pokus čelit reformní nákaze.
V pořadu uslyšíte zprávy, komentáře i hlas rozhořčeného lidu z Rozhlasových novin Československého rozhlasu, důležité momenty ze zřejmě posledního koncepčního projevu generálního tajemníka ÚV KSČ Milouše Jakeše určeného veřejnosti a ukázky ze sběrných telefonátů rozhlasové stanice Svobodná Evropa.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
