Srdcebolná cesta Jana Burdy po stopách mistra Mošny!

Autora myšlenky neznáme, ale je pravděpodobné, že při jejím formování myslel na moderátora Dobrého jitra Jana Burdu. Tento smělý muž, hrdý syn rázovitého lidu Podkrkonoší, poprvé spatřil světlo světa během třetí třetiny 20. století. Touha plně se oddat do rukou "matky Múzy" v něm však bujela již od prenatálna. Ve chvíli, kdy podnikal první vratké krůčky své cesty k vrzajícím divadelním prknům, si jasně uvědomoval, že ho nožky nesou směrem k rozvíjení odkazu starých dobrých mistrů lidové estrádní zábavy jakými byli např. Josef Šváb Malostranský či Ferenc Futurista.

Poprvé na sebe upozornil textově náročnou divadelní etudou "Sokolové cvičí prostná", kterou sehrál během odpolední dopravní špičky na Nádraží císaře Františka Josefa v Hořicích (černobílá daguerrotypie s nafukovacím míčem, pořízená obecním sluhou pro potřeby černé kroniky "Oblastních listů"). Ačkoliv byl přesvědčen, že kolemjdoucím nabízí kus k popukání, náhodní diváci ho sledovali užasle až soucitně. Ekonomicky to však byl úspěšný kus, neboť mu cestující bez vyzvání k nohám sesypali horu blyštivých mincí. Takto povzbuzen a vybaven vylétl do světa holub smělý!

Následovala čestná uznání z recitačních a literárních soutěží a první krůčky po jevištích regionálních divadel, kulturních domů, obecních pastoušek a stodol. Na prahu dospělosti však upadá do tvůrčí krize a jeho jméno mizí z plakátů i nástěnek policejních služeben. Provokativní nastudování "Zlého jelena" s bouřlivou skupinou "holovouských" ochotníků "Malináč", které ukončila jablečná kanonáda nespokojených zaměstnanců místního ovocnářského ústavu, ho definitivně utvrdila v rozhodnutí opustit rodný kraj.

Burdova hvězda jemného herectví, hlasové virtuozity, decentních grimas a šokantní kultury jevištního pohybu, tak mohla naplno zazářit až v pražském "Divadelním spolku Kuplet". Z nadšených diváckých ohlasů a recenzí na jeho rozpustilé špílce vybíráme: "Po shlédnutí vašeho představení jsem zhubla o 30 kilo!", vděčná divačka ze Lhoty za Červeným Kostelcem.

Po zániku divadelního souboru opět upadává do uměleckého i mravního bahna, které se mu maže mezi prsty. Umělec ho jen těžko tvaruje a na pevně vypálenou hrnčířskou dózu nemůže být ani pomyšlení. Uprostřed největší nouze, kdy se svým estrádním pásmem "Pchjongjang se baví a jásá" objíždí sezónní ubytovny a přichází životní šance. Všimne si ho lovkyně talentů Helena Petáková, vedoucí Redakce denního vysílání ČRo 2 - Praha. Zve ho do kolektivu tvůrců a žádá o zpestření programu. J. B. okamžitě hází na stůl odvážný projekt "šantánového rádia pro všední kratochvíli". Bohužel se mu ho nepodaří plně prosadit a ze smělého nápadu zůstává torzo, webkamery instalované ve vysílacím studiu.

Když mu je následně zakázáno vysílat v komických kostýmech, zhrzen opět prchá do lesů. Teprve uprostřed lůna přírody si za jednoho jasného rozbřesku uvědomuje, že jeho místo je u mikrofonu Dobrého jitra a přijímá svou roli.