Srbové prosperují z vakcínové turistiky, posiluje i jejich vliv díky očkovací diplomacii s Čínou a Ruskem

Očkovací centrum v Bělehradě zvládne ve dvou halách denně naočkovat až 7,5 tisíce lidí. Podle koordinátorky centra a lékařky Drgany Miloševićové povolila srbská vláda už v březnu očkování i občanům jiných zemí. Do Bělehradu a dalších srbských měst se tak každý týden sjíždějí stovky až tisíce lidí ze sousedních zemí pro vakcínu. Jejich vlastní vlády jim je totiž nejsou schopny zajistit dostatečně rychle.

Čtěte také

Thomas Kulidakis: Geopolitické vakcínové píárko EU, Velké Británie, Ruska a kosovské odmítnutí vakcín ze Srbska

„Jediná země na světě, která má větší nabídku vakcín, než jaká je mezi obyvateli poptávka, jsme my, Srbsko,“ říká srbský epidemiolog Zoran Radovanović. Podle něj nemá značná část populace o vakcíny zájem.

Srbsko má vakcín skutečně dost. Vláda se rozhodla nakoupit všechny dostupné druhy - Sputnik V, Astru Zenecu i Pfizer/ BioNTech. Zdaleka nejvíce vakcín pak pochází z Číny. Novinář srbské televize N1 Petar Gajić doplňuje: „Vláda nechtěla favorizovat čínské vakcíny na úkor té ruské nebo ze Západu. Ale bylo to tak, firma Sinopharm mohla v lednu a únoru dodat okamžitě největší počet vakcín.“

Do Bělehradu se tak teď jezdí očkovat lidé i z celého Balkánu, Chorvatska ale i z Česka. Je to tak už vakcínová politika nebo diplomacie? Odpovídá srbský politolog a programový koordinátor Bělehradského bezpečnostního fóra Stefan Vladisavljev.

Ano, Srbsko vykonává vakcínovou diplomacii. Tuto možnost získalo díky tomu, že vláda dokázala rychle objednat a nakoupit několik milionů dávek vakcíny pro své občany. V tuto chvíli je situace taková, že máme k dispozici více dávek očkovací látky, než o kolik mají občané Srbska zájem. Srbsko na regionální úrovni využilo podobný postup, jaký aplikuje Čína nebo Rusko na globální úrovni.

Čtěte také

„Nejde o geopolitiku, ale o zdraví.“ Proč si vede Srbsko v očkování tak nečekaně dobře?

V regionu západního Balkánu tak Srbsko redistribuuje nakoupené vakcíny. Vláda tak už poslala vakcíny do Severní Makedonie, do Černé Hory nebo do Bosny a Hercegoviny. Kromě toho navíc organizuje očkování pro občany jiných států přímo v Srbsku.

To, co se tedy momentálně děje, není jen vakcínová diplomacie, ale také vakcínový turismus. Cizinci do Srbska přicházejí čistě proto, aby dostali očkování. To je další důkaz toho, že Srbsko skutečně implementuje vakcínovou diplomacii, a to nejen v regionu.

Není ale Srbsko součástí vakcínové diplomacie nějakého jiného aktéra?

Ne napřímo. Ale ano, existuje zde v některých případech sestupný efekt distribuce vakcín. Čína je hlavním dodavatelem očkovacích látek v Srbsku – doposud už vláda nakoupila 2,5 milionu čínských vakcín Sinovac.

Srbové už nakoupili 2,5 milionu čínských vakcín Sinovac.

Co je zajímavé, Srbsko čínskou vakcínu dále nesmí redistribuovat. Takže v případech, kdy Bělehrad zasílal očkovací látky do jiných zemí, nebyl to nikdy Sinovac. Do Černé Hory poslal Sputnik V, Pfizer/BioNTech do Severní Makedonie a AstraZenecu do Bosny a Hercegoviny. Čínské vakcíny ale nikam.

To, že ale mělo k dispozici 2,5 milionu dávek Sinovacu pro své občany, poskytlo Srbsku možnost posílat do okolních zemí vakcíny jiných výrobců. Takže Srbsko není napřímo součástí vakcínové diplomacie jiné země, spíše se mu daří ji využívat.

Co z toho Srbové mají?

Je to rozhodně dobré PR, dobrá propagace. Srbsku to přináší víc popularity – za posledních 30 let nebyla naše země nikdy tak populární mezi státy regionu, jako právě teď.

Je tady víc důvodů, ale postupně se mění dělba moci jednotlivých států regionu. Můžeme říci, že Srbsko je v tuto chvíli první mezi rovnými, a úspěch s vakcínami může využít k tomu, aby se stalo regionálním lídrem. A to lídrem nejen v interní regionální politice, ale také v politice, ve které jsou zainteresovaní i další aktéři.

Zprava: Srbský premiér Aleksandar Vučič s ruským prezidentem Vladimirem Putinem v červnu 2014|foto: CC BY-SA 3.0, Kremlin.ru

Kdyby se zítra aktéři, jako je třeba Evropská unie nebo Spojené státy, rozhodli založit silnější mechanismy pro regionální spolupráci, Srbsko by mohlo být v centru iniciativy.

Nejen, že Bělehrad je největším městem a Srbsko je největší zemí v regionu západního Balkánu, ale také díky úspěchu s očkováním vidí regionální politické autority Srbsko, je teď v mnohem lepším světle. A pokud bude šance o něčem jednat v rámci celého regionu, srbský prezident Aleksandar Vučić a jeho vláda budou mít možná větší šanci stát se tím hlavním aktérem ve vyjednávání.

Jak může využít lepšího postavení v regionu?

Už několik let existuje snaha posilovat regionální spolupráci, například prostřednictvím projektu mini schengen, tedy vytvoření ekonomického prostoru mezi některými státy bývalé Jugoslávie a Albánií.

Existují další podobné iniciativy regionální spolupráce. Jejich vizí je udělat ze západního Balkánu více koherentní region. Tyto iniciativy většinou byly dojednané západními aktéry, jako je Německo nebo USA. Nicméně právě v těchto projektech by Bělehrad mohl být legitimním regionálním lídrem.

Prezident Srbska Aleksandar Vučić|foto:Pražský hrad

Pokud jde o využití „lepšího obrazu“ Srbska ve vyjednávání s Kosovem, to je ale už něco jiného. Je to velmi složitá otázka, protože srbský vliv v Kosovu je nulový. Bělehrad nemá vůbec žádnou moc na drtivé většině území Kosova, respektive kromě severu.

Co se ale může stát je, že Srbsko získá lepší pozici v budoucích vyjednáváních s Kosovem. Ty jsou teď pozastavené a nijak se nevyvíjejí. Pokud se ale díky EU nebo USA rozhovory podaří nastartovat, pokud tito aktéři začnou v regionu opět víc působit, Srbsko může díky svým krokům během pandemie získat ve vyjednáváních lepší pozici.

Posílí prezident Aleksandar Vučić svou pozici také na domácí politické scéně?

Jeho moc byla už dlouho obecně nevyvratitelná. On je doopravdy nejsilnější politik. Politická moc Srbska je koncentrovaná kolem Vučiće a jeho strany SNS. Nicméně i ta nejhlasitější srbská opozice uznala, že proces očkování byl v Srbsku zorganizován velmi dobře.

Čtěte také

Luboš Palata: Českým národním zájmem není podpora Srbska proti Kosovu

Samozřejmě existuje řada otazníků nad tím, kolik vakcíny vlastně stály, nebo proč se vláda rozhodla nakupovat i v Číně. Musíme ale uznat to, co se povedlo: v Evropě, a ani ve zbytku světa, není mnoho zemí, kde si lidé mohou vakcíny vybírat.

Jak jsem říkal, máme téměř všechny teď dostupné, a jsou k dispozici jak občanům Srbska, tak i jiných zemí. To je něco, co musíme uznat jako veliký úspěch Aleksandra Vučiće. Rozhodně mu to přidá na popularitě, ale měl ji už předtím. Teď ale svou popularitu ještě posílil, upevnit stabilitu své vlády a víc centralizoval svou moc v zemi.

Probíhá podle vás soupeření mezi distributory vakcín?

Rozhodně probíhá soutěž na trhu s vakcínami. Je to poměrně zřejmé. Jde o kolizi nejen mezi producenty vakcín, ale o kolizi světových mocností.

Čtěte také

Konvalinka: AstraZenecou bych očkoval dál. Riziko je maličké v porovnání s tím, když se lidé nakazí

Můžeme se samozřejmě bavit o ruských vakcínách a jejich potenciálním dopadu na vztahy mezi členskými státy EU, ale neměli bychom zapomínat na to, že probíhá také soupeření mezi státy Západu. Momentálně vidíme poměrně negativní postup proti vakcíně AstraZeneca.

Viděli jsme, že se Evropská komise rozhodla neprodloužit smlouvu s touto farmaceutickou firmou. Pokusy Číny a Ruska o vstup na evropský trh zatím nebyly dvakrát úspěšné. Číně se podařilo prodat své vakcíny pouze Maďarsku. Někde se stále zvažuje nákup ruské vakcíny, viděli jsme, co ostrá debata o těchto vakcínách může udělat na Slovensku.

Kdo je vítězem soupeření, pokud už nějaký je?

Pokud je výsledkem soutěže mezi jednotlivými výrobci vakcín nebo i státy to, že jich je v některých částech světa nedostatek, tak vítězem není nikdo.

Unie v krizi nefunguje jako jednotný aktér, ale jako 27 jednotlivých členských států.

Protože cílem produkce vakcín má být v prvé řadě snaha zachránit lidské životy a lidské zdraví. Takže pokud vlivem této soutěže dochází ke zbytečným úmrtím, nenazval bych vítězem nikoho.

Pokud se ale přesto na věc podíváme jako na soutěž několika aktérů, komu se v tomto ohledu nejvíc daří?

Na globální úrovni se nejvíce prosadila Čína, jako nejefektivnější distributor vakcín. Čína ale začala být globálně dominantní už na počátku pandemie, kdy masově distribuovala různé ochranné pomůcky, jako jsou roušky a respirátory.

USA a Unie se tehdy soustředily hlavně na problémy související s pandemií v rámci svých vlastních hranic. Evropská unie začala uzavírat hranici s vnějším světem.

Až pandemie skončí, možná, že místo jedné supervelmoci uvidíme dvě: USA a Čínu.

Nesmíme ale zapomínat na to, že EU uzavřela hranice také mezi členskými státy. A to byl vlastně dost zásadní moment – v přímém přenosu jsme viděli, jak Unie v krizi nefunguje jako jednotný aktér, ale jako 27 členů, kteří se pokoušejí situaci zvládnout vlastně úplně sami.

Když se pak situace uvnitř uklidnila, teprve se začala soustředit na pomoc i za svou vnější hranici – například i sem do regionu západního Balkánu. Spojeným státům to trvalo ještě déle – prakticky se k zahraniční pomoci stále ještě nedostaly. Teprve teď připravují nějaký rámec pro nějakou víc aktivní roli řešení světové pandemie. Je to samozřejmě důsledek vlády administrativy Donalda Trumpa, která byla neschopná řešit koronavirus na svém vlastním území.

Čtěte také

Evropský zájem o čínské investice upadá, důvěru ve sliby Pekingu už ztrácejí i na Balkáně

Obecně můžeme říci, že Čína, na rozdíl od západních aktérů, zahraniční pomoc provádí a je tam i velmi aktivní. Peking se snaží už několik let dosáhnout pozice globálního lídra a vidíme, že v dobách krize je docela schopná jednat rychle a zasahovat v zemích, kde je potřeba pomoc, kde může zlepšovat svůj obraz a posilovat moc.

Podle mě ale v případě Číny nesledujeme posilování moci, které by bez pandemie nepřišlo. Čína už posiluje dlouho a svůj vliv zvětšuje na stále větší území. Až pandemie skončí a podíváme se, co přinesla, možná že místo jedné supervelmoci uvidíme na mapě světa dvě – USA a právě Čínu.

Poslechněte si celé Zaostřeno Magdalény Fajtové v audiozáznamu. Jejím dalším hostem totiž byla analytička Asociace pro mezinárodní otázky Ivana Karásková.