SPORT JE VĚDA: Stres může být brzdou, ale také vybičuje k větším výkonům

19. srpen 2016

Stres – to je vlastně vzpoura hormonů. A zatímco pro jednoho může být motivací, jiného stres zcela ochromí. Vliv má pochopitelně i prostředí a situace, ve které k němu dochází.

Ač se to může zdát k nevíře, stres coby komplexní reakce organismu na akutní změnu podmínek byl pro člověka z evolučního hlediska nesmírně důležitý. Vede totiž k adaptaci a prvotní lidská reakce na stres se ani po staletích nezměnila, jak popisuje neurolog Petr Homoláč: „Jsme daleko bystřejší, srdce tepe významněji, zvedne se krevní tlak, dochází k naježení kůže a k omezení cirkulace v podkoží, a to je stav, který vede typicky ke koncentraci. Jeho odpovídající reakcí je výkon.“

Vyšší výkon i bezmoc

A pokud má onen výkon nastat v rámci sportu či hry, nikoliv v rámci ohrožení života, považujeme stres za dobrý, protože má výrazně stimulující a motivační charakter, jak potvrzuje psycholog Petr Bob: „Když nás stres vybičuje k výkonu, tak to může posílit imunitní i endokrinní systém, když je to takhle v určitém časově omezeném horizontu, protože jinak je to samozřejmě energeticky náročné – člověk může vrcholové výkony podávat jenom po krátkou dobu, jinak by se vyčerpal.“

Může ale dojít i k tomu, že stres člověk příliš zatěžuje a vede k bezmocnosti, udává druhý typ reakce na stres Petr Bob. A takový svazující stav bezmoci může kupodivu nastat i v okamžiku, kdy nejde o zachování lidského rodu, ale pouze o sport, byť prováděný na vrcholové úrovni. Palčivých otázek, které si pokládá každý sportovec, je totiž víc než dost.

stres

Podle neurologa Petra Homoláče má mnoho z nich potenciál silně negativního stresoru: „Závazek zopakovat nebo zlepšit výkon je nesmírně stresující – možná víc stresující, než vůbec poprvé něco dokázat. Dále zranění, akutní onemocnění, nějaký dietní výpadek, ale i pásmová nemoc,“ vyjmenovává některé ze stresových faktorů Homoláč a dodává, že ve dnech před vlastním výkonem někteří sportovci podstupují různá relaxační cvičení za pomoci psychologa.

Talismany a předstartovní rituály

Psychická pohoda je podle psychologa Petra Boba v poslední fázi před závodem stejně důležitá, ne-li důležitější, než skvělá fyzická kondice. Člověk podle něho potřebuje mít pocit, že to zvládne, protože pokud nemá víru v to, že na to má, nastanou pochybnosti, které mohou vést i ke zhroucení.

A to, že negativního stresu bylo příliš a namísto nabuzení se blíží kolaps, dokáží lékaři samozřejmě efektivně změřit. Na člověku i na sportovci to lze ale poznat už z jeho obličejové mimiky. „To, co vidíme člověku na jeho tváři, tak můžeme vidět třeba v biochemii nebo nějakých jiných změnách – například můžeme sledovat hladinu kortizolu ve slinách nebo v krvi, různé endokrinní nebo imunitní změny a podobně,“ říká Petr Bob.

Adam Sebastian Helcelet při závodě na 100 metrů

Sportovci se samozřejmě snaží negativnímu stresu všemožně zabránit, proto lze u některých z nich vypozorovat i ritualizaci chování, což je jeden z nejtypičtějších lidských obranných mechanismů, jak popisuje neurolog Petr Homoláč. Kromě ritualizovaných pohybů tak můžeme vidět i různé talismany, které si sportovci berou sebou proto, aby před výkonem byli ve větší pohodě. Nejzásadnější je zbavit se pochybností a zbytečného strachu, věřit v sebe sama a vzít na vědomí, že ne každý závod musí skončit vítězstvím.

autoři: mše , jpr
Spustit audio