Společnost kdysi královská

Ke slavnostnímu programu patřily i přednášky - různorodé námětem - od základů genové terapie profesora Vonky, přes připomínku jedné z nejpozoruhodnějších osobnosti našeho věku Alberta Einsteina až k výhrám a prohrám v boji proti virům.K patřilo i udělení Medailí Učené společnosti, přičemž je skutečně nunbo ocenit i to, že ceny tradičně obdrželi také badatelé v kategorii "mladý vědecký pracovník" nebo "středoškolský student."

Až potud je všechno slavnostní, prostředí důstojné a ctihodné, jak se sluší na společnosti, jichž si v Evropě váží a cení je - Francouzská akademie, britská Královská akademie, společnosti tohoto ražení i významu v Německu, Rakousku i jinde požívají vážnosti, autority i zájmu politiků, potažmo veřejnosti.

Úspěchy vědců nebudou sice nikdy slaveny jako hokejová nebo jiná sportovní vítězství přeplněnými stadiony, což vědci jistě rádi oželí, v našem případě už je méně k oželení, že jsme formální podstatou existence Učené společnosti České republiky získali svého druhu primát a výjimečnost zcela jinou, kterou už tolik slavit nemusíme. Společnost byla založena jako občanské sdružení , což ji na jedné straně přináší nezávislost, na straně druhé - neukotvenost v legislativě, která by umožňovala odpovídající styk s podobnými institucemi v zahraničí a zároveň usnadňovala život a především tvorbu Učesné spoečnosti a její nesporné výsledky, je - a do vyřešení zůstane - jednou z našich ryze českých malých záhad.

Pokud věci dobře chápu, o což se snažím : v minulosti se československé společnosti akademiků , zvláště v normalizaci , zdařilo degradovat vědeckou úroveň i vědeckou a společenskou prestiž kamsi do hranic normalizační ideologie, kdy se akademiky stávali zhusta lidé význační jen svou nevýznačností ve vědě vynahrazenou bohatě politickým kádrovým posudkem.

Nevím, co tací a podobní socialističtí akademici zkoumali, ale myslím, že se například celoživotně zabývali chemickým, fyzikálním a historickým rozborem nití ke knoflíku Vladimíra Iljiče Lenina, kterýž mu Naděžda Krupská přišívala ve finské kupce sena, aby mu to do světové revoluce více slušelo. Bylo byovšem zajímavé ponořit se do hlubin a tajností někdejší normalizační Akademie věd a prozkoumat, kdo a jak se stával členem.

Jisté ovšem je, že už deset let od vzniku Učené společnosti, která vrátila této instituci vnitřní smysl i obsah, jsou její nynější členové , i jako celek , tak trochu nebo tak mnoho na okraji zájmu. Sdělovací prostředky dnes a denně vzruší to, proč manžel Heleny Vondráčkové někomu jednu vrazil nebo naopak - už dlouho nikomu žádnou nevrazil a zda se Zlatý slavík Gott oholil nebo ne, co řekl politik hrozného o druhém politikovi a kdo nám zase zlikvidoval banku do vlastní kapsy. Na jednu stranu je to pochopitelné, na stranu durhou už méně pochopitelné je, proč se tak málo oficiální podpory dostává právě Učené společnosti, která se dost výrazně zasluhuje o naši prosluslost i prestiž ve světě, o Evropě ani nemluvě.

Bylo by sice možné začít spelkulovat o tom, zda hromadné zrušení "Sboru normalizačních akademiků" si nevyžádalo temnou a vleklou pomstu z jejich strany, kde všude nemají bývalí i nynější komunisté své dlouhé prsty, nebo podezřívat politiky a vůbec mocné tohoto státu, že nemají chuť podporovat elitní instituci, jež je nejmenovala ani čestnými členy, ale podobné úvahy by byly jen kalkulací, domněnkou a spekulací. Což se k oslavě akademiků právě nehodí. Pro dnešek tedy postačí říci : Ke spravedlnosti i oprávněnému uznání dopomáhej, než někdo chytrý přijde na to, co věda znamená pro stát i jeho ekonomiku a budoucnost, Učené společnosti České republiky a jejím členům jak jinak to říci -prozatím jim dopomáhej zcela vědecky Bůh.