Společnost je rozdělená kulturními válkami a Lev XIV. to mírní, říká držitel papežského vyznamenání Randa
„Lidé, pokud nejsou jednotného politického názoru, tak to vypadá že si nemůžou kleknout do jedné řady před oltářem, protože jsou si cizí,“ říká publicista Antonín Randa. Ten na sebe může být právem hrdý. Jeho činnost ocenil samotný papež Lev XIV. Záslužné papežské vyznamenání Pro Ecclesia et Pontifice je nejvyšší možné ocenění, které od papeže může dostat laik.
Vedle jeho publicistické činnosti papež ocenil jeho dlouholeté zásluhy o péči o staré a nemohoucí kněze prostřednictvím sdružení Cesta 121.
Čtěte také
„Pořád se cítím být tím klukem, co četl Foglara, hltal mayovky a denně přemýšlel o slovech písma. Snažím se s pokorou žít tak, abych pána Boha více těšil, než zarmucoval. A pak najednou přijde den, jako je tento, a mně se dostává objetí, o němž jsem nikdy netušil, že může v mém životě přijít. Děkuji, Svatý otče, nezasloužím si takovou poctu. Je to pro mě nejvyšší čest a privilegium,“ řekl Randa.
Smysl pro spravedlnost
Právě foglarovky v dětství formovaly jeho smysl pro spravedlnost. „Když jsem se dostával do nějakých situací, kdy se mi zdálo, že existuje nějaké bezpráví, tak to mě vždycky vyburcovalo. To mám do dneška,“ vzpomíná.
Čtěte také
Jako středoškolák zažil rok 1989 a na konci středoškolských studií se mu v hlavě rodily otázky, jak je to s Bohem. Do té doby chodil do kostela hlavně proto, že to chtěla jeho babička. Po maturitě šel tedy studovat teologii, ale knězem se nakonec nestal, protože si vždycky přál založit rodinu. Životní cestu má ale každý různou.
„Bůh k nám všem promluvá zvlášť a nám se může zdát, že někdo třeba tady zklamal, neuspěl nebo něco, ale my nevíme, v jaké fázi životní cesty ten člověk je, co ho ještě čeká. A možná, že to špatné nadšení, jak se pohoršujeme, může do budoucna přinést velké požehnání,“ myslí si.
Ocenění
Antonín Randa je rád, že ocenění dostal právě od současného papeže Lva XIV.
Čtěte také
„Ke každému papeži jsem měl nějakým způsobem blízko, nebo jsem ho za něco respektoval, něco se mi na něm líbilo, oslovalo mě. A teď bych řekl, že ta společnost je hodně rozdělená kulturními válkami. Všichni to pociťujeme. A mně se prostě tady na tom papeži líbí, že on to tak jako mírní. Že říká: hele, kluci, holky, dobrý, ale trošku jako brzděte.“
„I na té církvy je vidět, jak vlastně lidi, pokud nejsou jednotného politického názoru, tak už to vypadá, že už si nemůžu ani kleknout do stejné řady před oltářem, protože jsou si tak jako cizí. Takže jsem rád za slova tohoto papeže a když mě poctil tím vyznamenáním, tak to má pro mě ještě o to větší hodnotu,“ vysvětluje Randa.
Poslechněte si celý pořad Hovory. S Antonínem Randou mluvila Eva Hůlková.
Mohlo by vás zajímat
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Závěr příběhu staré Karviné, který měl zůstat pod zemí
Karin Lednická, spisovatelka

Šikmý kostel 3
Románová kronika ztraceného města - léta 1945–1961. Karin Lednická předkládá do značné míry převratný, dosavadní paradigma měnící obraz hornického regionu, jehož zahlazenou historii stále překrývá tlustá vrstva mýtů a zakořeněných stereotypů o „černé zemi a rudém kraji“.


