Spíš než naději vzbuzuje dohoda s Íránem obavy, tvrdí Pavlát

Odpor k některým ustanovením spojuje konzervativce na obou stranách, a třeba i v Izraeli, který se ústy vítěze posledních voleb Benjamina Netanjahua vyjádřil, že dohoda urychluje cestu Íránu k jaderné bombě.

„Každou dohodu, která má naději na odvrácení konfliktu, vítám,“ řekla v pořadu Pro a proti redaktorka Literárních novin Tereza Spencerová.

Podle ní je fakt, že se po 18 měsících vyjednávání všechny strany shodly na výchozím bodu pro další postup, velmi pozitivní.

Přítomnost nejasností a konfliktních bodů ve smlouvě ale Spencerová uznává.

„Hlavní rozpor je v definici, protože Írán očekává, že výměnou za ústupky budou zrušeny mezinárodní sankce, což ale Spojené státy zatím jasně nepotvrdily.“

Námitky Izraele ale nemůže brát novinářka vážně. „Mně připadá strašně zvláštní představa, že by celý západní svět hodil Izrael přes palubu, a vyšel vstříc v úvozovkách režimu šílených ajatolláhů. To nedává smysl, takhle jednoznačně černě to vnímat nemůžeme.“

Spencerová: „I Barack Obama a americký kongres jasně řekli, že sankce se mohou obnovit kdykoli, a bez ohledu na časové lhůty. Dejme dohodě šanci, a nestrašme se předčasně tím, co by mohlo být za 15 let, kdy vyprší její platnost… Mechanismus ověřování dodržování dohody nevzbuzuje důvěru především u izraelské vlády. Kdyby nevzbuzoval důvěru Berlína, Washingtonu, Paříže a dalších, tak myslím, že smlouva podepsána nebude.“

Ředitel Židovského muzea v Praze Leo Pavlát je k rámcové dohodě mnohem skeptičtější. Každou dohodu je sice třeba vítat, ale některé její parametry považuje za „velice, velice znepokojivé.“

Pavlát: „Vše je závislé na tom, jaký bude ověřovací mechanismus. Tím, jak Írán zatím jedná s Mezinárodní agenturou pro atomovou energii se ukazuje, že není hodnověrný partner, a neplní její požadavky… Jestliže Írán opakovaně dokazuje, že nedrží slovo, jakým způsobem je možné věřit, že slovo bude držet dále, tím spíše, že ověřovací mechanismus je naprosto vágní, a není způsob, jak dosáhnout plnění dohod v případě, že Írán smlouvu poruší.“

„Je třeba vědět s kým se tato dohoda dělá: se státem, který nedrží slovo již dnes, co se týče ověření jaderného programu. Jde o stát celosvětově sponzorující terorismus, a vyhrožující vojenskou likvidací členskému státu OSN, Izraeli,“ vysvětlil své výhrady ředitel.

Své výtky k dohodě dále upřesnil: nedošlo k podstatnému omezení počtu centrifug pro obohacování uranu, z původního požadavku 500 až 1500 bylo dohodnuto 6104, nedošlo nedošlo k uzavření podzemního jaderného zařízení v Araku, a dále Írán nezastavil svůj program balistických raket.

Za nejvíce znepokojující považuje ředitel platnost smlouvy v délce patnácti let. „Nejde tedy o zastavení jaderného programu, ale pozastavení, zmrazení. Po těch patnácti letech nebudou žádné překážky, aby Írán dělal v tomto ohledu, co chce.“

„Je třeba počkat na závěrečné znění dohody, ale více než naději vzbuzuje obavy,“ konstatoval Leo Pavlát.