Španělsko zvládlo situaci v Ceutě příkladně, myslí si Rozumek. Vondra: Pochvala není na místě
Španělsko posiluje bezpečnostní opatření v Ceutě kvůli obavám, že by se mohl opakovat masivní přechod hranice z konce července. Tehdy se během dvou dnů dostaly na španělské území desítky tisíc lidí. „Španělská vláda připravila pro krizi spouštěcí důvody,“ myslí si v Pro a proti europoslanec Alexandr Vondra (ODS). „Ukázalo to, jak velmi náchylní jsme k dezinformacím,“ hodnotí pro Český rozhlas Plus ředitel Organizace pro pomoc uprchlíkům Martin Rozumek.
Co ukázaly události ze španělské exklávy Ceuta? Že španělské úřady situaci nakonec zvládly a v podstatě se nic moc vážného nestalo, anebo že Španělsko naopak vyslalo natolik problematické signály, že Evropu a její jednotu v přístupu k ilegální migraci ohrozilo?
Martin Rozumek: Myslím, že Španělsko tu situaci zvládlo příkladně. Téměř nikdo se nedostal na evropský kontinent a téměř všichni se vrátili zpátky do Maroka.
Ale jestli něco tato situace ukázala, tak to, jak velmi náchylní jsme k dezinformacím a že stačí jedna povedená kampaň na tiktoku a whatsappu a může to zmanipulovat desítky tisíc lidí. Potom se obrana hledá těžko. Je to velká lekce v oblasti dezinformací.
Čtěte také
Alexandr Vondra (ODS): Tu velkou krizi do značné míry nakonec zvládli, to je pravda. Ale myslím, že pochvaly za zvládnutí by neměly zastínit velmi oprávněnou kritiku toho, jak španělská vláda připravila pro tu krizi spouštěcí důvody.
Shazovat to jenom na dezinformační kampaně je podle mého soudu naivní, protože Španělsko učinilo dva zásadní kroky: zaprvé na jaře – a to bylo rozhodnutí španělské vlády, které protlačila i v parlamentu – legalizovali půl milionu nelegálních imigrantů na území Španělska. Přestože asi většina z nich byli lidé z Latinské Ameriky, tak tam bylo velké množství třeba přistěhovalců z Maroka. To jsme velmi kritizovali v Evropském parlamentu už na jaře.
Pak bylo druhé klíčové rozhodnutí španělského nejvyššího soudu, který vydal verdikt, že na lidi, kteří překonají hranici nikoliv na souši, ale na moři, se nevztahují pravidla o návratové politice. Tohle byl normálně spouštěč španělské vlády, příčinu tomu zavdal španělský nejvyšší soud. Čili pochvala Španělska není úplně na místě.
Ústavní pořádek
Neměly by se podmínky pro migraci a azylovou politiku zpřísnit více, než stanovuje momentálně platný Migrační a azylový akt? Neměly by se vytvořit přísnější sociální podmínky, aby nefungovaly jako magnet?
Rozumek: Evropský migrační pakt je velice přísný, dokonce obsahuje celé jedno dlouhé nařízení, takzvané krizové nařízení, které počítá se situacemi náhlého přílivu nebo vyšší moci. Myslím, že ta legislativa je připravena velmi dobře.
Čtěte také
Pokud chceme něco zpřísňovat, tak si musíme na rovinu říct, že jsme vázáni Ženevskou úmluvou a jsme vázáni Evropskou úmluvou o lidských právech a základních svobodách. My bychom museli odstoupit nebo změnit tyto dvě základní úmluvy z 50. let, které jsou součástí nejenom evropských předpisů, ale i českého ústavního pořádku a ústavních pořádků všech zemí Evropské unie.
My to nemůžeme učinit na vlastní pěst, my můžeme maximálně, jak navrhuje pan Vondra, zpřísnit některé podmínky přijímání, co se týká sociálních dávek.
Ale já bych upozornil, že uprchlíci rozhodně nechodí za sociálními dávkami, oni prostě jdou tam, kde mají příbuzné, podporu, komunitu, protože tam mohou začít svůj nový život snadněji. A odchází z důvodu pronásledování.
I když vystavíme sebevětší překážky, lidé si vždy cestu najdou, jako si ji našli po desetiletí a staletí předtím. A to prostě proto, že utíkají o svůj život. Rozhodně si někde v Senegalu nevypočítávají, jestli je vyšší sociální dávka v Dánsku, nebo v Německu. Vůbec ne. Prostě jdou tam, kde mají příbuzné, komunitu, podporu, kde ten nový začátek je realizovatelný.
Pane Vondro, je možné dál zpřísňovat migrační politiku, aniž bychom porušovali základní lidskoprávní dokumenty a úmluvy?
Vondra: Ne, já tady v žádném případě nevyzývám k porušování mezinárodních úmluv, ale volám po určitém otevření debaty o tom, jestli je nezměnit, protože ta situace je jiná než v 50. letech.
Čtěte také
Dám příklad: Maroko je jedna z nejvyspělejších afrických zemí. Není tam žádná válka. Mimochodem, soutěží o dominantního výrobce paprik se Španělskem, ale ve Španělsku jsou vyšší sociální standardy.
Není přece možno vycházet z toho, že se každý může nakvartýrovat, kam chce, jenom protože má představu, že se mu tam bude žít líp než v Africe.
Bude dobře, když ti lidé budou pracovat zejména tam a přispívat tak ke zlepšování své země, což se v mnoha afrických státech děje. Tam, kde to tak je, se podmínky zlepšují. Maroko ani zmíněný Senegal nejsou v žádné válce, to jsou na africké poměry nadprůměrně vyspělé země, a přesto lidé z nich mají tendenci se přesouvat do Evropy, jít za lepším.
Oni si možná polepší, ale Evropa si v důsledku v průměru pohorší. Tohle není možné řešit na základě nějakých idealistických premis.
Může s krizí pomoc stavba dalších detenčních táborů? A ohrožují kroky Španělska Schengenský prostor? Diskutují Martin Rozumek z neziskovky Organizace pro pomoc uprchlíkům a europoslanec ODS Alexandr Vondra. Moderuje Lucie Vopálenská.
Nejposlouchanější
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Vždycky jsem si přál ocitnout se v románu Julese Verna. Teď se mi to splnilo.
Václav Žmolík, moderátor
Tajuplný ostrov
Lincolnův ostrov nikdo nikdy na mapě nenašel, a přece ho znají lidé na celém světě. Už déle než sto třicet let na něm prožívají dobrodružství s pěticí trosečníků, kteří na něm našli útočiště, a hlavně nejedno tajemství.
