Španělsko se chystá na stažení svých vojáků z Iráku

Na jedné straně Zapatero nedělá nic jiného, než to, že plní svůj volební slib - právě odchod z Iráku totiž v nedávno vehementně proklamoval. Na druhé straně ale přece jen překvapilo, že to udělal okamžitě, přesněji řečeno jeden jediný den po nástupu do funkce. A to navíc ve chvíli, kdy Washington jedná s OSN o rozšíření působnosti světové organizace v Iráku. Kritici Zapatera tvrdí, že měl dát takto vážnému kroku více času.

Rozhodování španělského premiéra je totiž velice pozorně sledováno v zahraničí a to nikoliv pouze zeměmi, jež se připravují na volby. Pozorně ho sledují také islámští teroristé, pro které je španělský případ přímo učebnicovým vítězstvím. Jejich logika je jednoduchá: Pár dní před volbami (přesně 11.března) nechali v Madridu vybuchnout sebevrahy, kteří zabili dvě stovky nic netušících lidí ve vlaku. Bývalý premiér Aznar, jehož strana byla favoritem voleb, na to konto prohrál a místo něj nastoupili socialisté, kteří kritizovali účast Španělska v Iráku, jakož i Aznarovu proamerickou politiku. Šéf socialistů, nynější premiér Zapatero, potom sice prohlásil, že boj proti terorismu bude jednou z jeho hlavních priorit, vzápětí ale rozhodl o stažení vojáků z Iráku.

Teroristé mají nepochybně pocit, že ve Španělsku dosáhli svého, stačil na to jeden dobře načasovaný útok. Žádné hluboké analýzy volebních výsledků je nezajímají. Kdyby je zajímaly, možná by si všimli, že mnoho voličů vyčítalo Aznarovi snahu o zneužití situace, když se pokoušel svádět teroristický útok na své úhlavní nepřátele, baskické separatisty z organizace ETA. Podle kritiků chtěl získat hlasy, a místo toho je ztratil.

Pokud ale považují teroristé španělský případ za svoje vítězství, je jenom otázka času, kdy se ho pokusí zopakovat. Nejvážnější obavy mají Spojené státy. Prezidentské volby se tam budou konat v listopadu a bezpečnostní poradkyně prezidenta Bushe Condoleezza Riceová už naznačila, že administrativa nebude případný útok pouze pasivně očekávat, ale pokusí se mu aktivně předejít. Šéf diplomacie Colin Powell se do poslední chvíle pokoušel přesvědčit španělského premiéra, aby se stažením vojáků počkal. Mimo jiné proto, aby v teroristech zbytečně nevyvolal pocit uspokojení. Zapatero se ale nenechal zviklat a setrval v rozhodnutí změnit zahraniční politiku své země. Bushova administrativa tedy definitivně ztrácí důležitého evropského spojence.

Poznamenejme, že Španělsko má v Iráku 1300 vojáků, což je pouze jedna setina zahraničních sil. Jejich přítomnost je tedy důležitá spíše z hlediska morální podpory, než ze strategických důvodů. Jejich odchod ale docela jistě vyprovokuje diskuse u dalších spojenců. Opozice v takové Austrálii nebo v Polsku bude dávat Španělsko za příklad nejlepšího možného postupu. Mimochodem, arciterorista Usáma bin Ládin už nabídl cosi jako příměří evropským zemím. Žádný soudný člověk ho v tuto chvíli nebere vážně, ale na nálady voličů to může mít vliv.

Dodejme, že změna španělské zahraniční politiky poněkud zamíchá poměry v Evropě. Co se týče Iráku, Američanům zůstávají dva hlavní spojenci: Britové a Poláci, a potom ještě trochu nevyzpytatelný zbytek takzvané "nové Evropy", tedy postkomunistických států, vstupujících do Evropské unie. Zda to ovlivní poměry v samotných Spojených státech, to je otázka. Opoziční kandidát na prezidenta John Kerry každopádně prohlašuje, že Spojené státy nebyly ještě nikdy v tak špatném mezinárodním postavení. A dodává: "Nikdo nám nevěří a tuto administrativu nemá nikdo rád".

Bílý dům přitom namítá, že vedení války proti terorismu není žádným bojem o sympatie, ale krutou realitou, jíž je Amerika vystavena. A bývalý španělský premiér Aznar, který trpce doplatil na teroristický útok a jeho interpretaci, varuje západní kolegy: před volbami buďte mimořádně opatrní. A dodává: cílem teroristů je to, aby muslimové znovu ovládli Španělsko.

Krok jeho nástupce, premiéra Zapatery, samozřejmě není rezignací na boj proti terorismu. Je ale naneštěstí vydatným povzbuzením radikálů, i když nechtěným.