Španělská enkláva na severoafrickém pobřeží se potýká se sociální nerovností a islamistickým radikalismem

Podle studie z letošního července bylo od června 2013 do května 2016 ve Španělsku zadrženo 124 osob kvůli podezření z napojení na takzvaný Islámský stát. Téměř polovina z nich byla španělské národnosti. A skoro tři čtvrtiny tvořili Španělé narození v Ceutě nebo Melille.

V Ceutě nikdo nezpochybňuje výskyt případů radikalizace místních, ale nahlížet situaci ve městě pouze touto optikou by byla chyba. „Tyto případy radikalizace existují, ale jsou téměř humorné. V Ceutě se tradičně žije pospolu. Je to hlavně sociální problém,“ domnívá se sociolog Francisco Herrera z Institutu ceutských studií.

Sociální nerovnost

Ceuta se dělí na dvě části. V té první, kolem historického centra, žije převážně 20 tisíc státních úředníků a daří se jim dobře. V druhé části města ale lidé živoří a je tam vysoká nezaměstnanost. Život těchto chudších obyvatel se koncentruje do čtvrti El Principe, která jako by vyrůstala z kopce vzdáleného od centra jen pár minut jízdy autem.

„Obyvatelstvo Ceuty bylo vždy multikulturní. Patřili do něj jak španělští křesťané, tak severoafričtí muslimové nebo také příslušníci malých židovských a hinduistických komunit. Dnes je skoro polovina z 85 tisíc obyvatel Ceuty muslimská,“ píše deník Le Monde.

Rozdělení na bohatší a chudší část se dnes pomalu stává konfesijní záležitostí. Křesťané obývají spíše centrum města, zatímco muslimové žijí na jeho okraji. Ne náhodou patří sociální ukazatele Ceuty a Melilly k nejhorším ve Španělsku, resp. v Evropě. Nezaměstnanost tam šplhá ke třiceti pěti procentům. Práci nemají dvě třetiny mladých lidí.

Radikalizace

K radikalizaci mladých muslimů z Ceuty jistě přispívá i sousedství s Marokem. Tamní severovýchodní region je znám jako největší zásobitel džihádistů z celé země. Na druhou stranu ale Maroko částečně plní i ochranitelskou roli. Dodává totiž do ceutských mešit většinu imámů, kteří kážou umírněný islám. Na výchově umírněných imámů marocký režim zakládá svou strategii boje proti radikalismu.

Ostatně starosta Ceuty, lidovec Juan Jesus Vivas, si problémy mezi náboženskými komunitami uvnitř enklávy nepřipouští. Připomíná, že v posledních letech město díky národním a evropským fondům investovalo do zlepšení bezpečnostních a sociálních podmínek v okrajových částech.

„Ve věci pracovních příležitostí nabízejí úřady takzvané ‚plány práce‘. Ty zahrnují nekvalifikovaná zaměstnání na dobu určitou. Mnozí lidé z Ceuty i mimo ni ale přežívají jen díky tolerovanému pašeráctví,“ upozorňuje Le Monde. Když se zaměříme na příjem na jednoho obyvatele, představuje hranice mezi Ceutou a Marokem spolu s tou mezi Mexikem a Spojenými státy rozhraní dvou oblastí s nejnerovnějšími platy na světě. Příliv uprchlíků, kteří do Ceuty ještě nedávno přicházeli, ale částečně opadl, a to v důsledku bezpečnostních opatření jak španělské, tak marocké strany.

Narovnání nerovných podmínek se v Ceutě pomalu daří v politické sféře. Vznikly strany s převahou muslimských představitelů, které v současnosti zastávají hlavní opoziční sílu. Mimoto se ale město potýká s nárůstem náboženského konzervatismu a rozšířením polarizace mezi křesťany a muslimy. Jak uzavírá aktivistka Socialistické strany Mayda Daoudová, řešení problému je v sociální oblasti. Základní podmínkou je dát mladým lidem práci.