Současné zasedání parlamentu a budoucí postoje české vlády

7. srpen 2002

Rozprava před hlasováním o důvěře vládě premiéra Vladimíra Špidly odrazila všechny zákruty současného uspořádání na české politické scéně. Na jedné straně zde stojí vládní koalice ČSSD KDU-ČSL a US, která je co do složení značně nesourodá, avšak fakt, že jejím zcela dominantním článkem programově i personálně jsou sociální demokraté z ní činí takřka jednobarevnou levicovou vládu.

Na druhé straně tu stojí opozice, tedy 99 poslanců ODS a KSČM, ta je co do složení ještě nesourodější. ODS je stranou přes všechny výhrady pravicovou, tedy zejména liberální, méně už konzervativní. KSČM je stranou radikálně levicovou a vzhledem k minulosti své předchůdkyně KSČ je podezírána i z totalitních sklonů, je tedy zcela vyloučeno, aby se tyto dvě strany shodly na kritice vládního prohlášení ze stejných pozic. ODS tedy přirozeně vytýká novému kabinetu příliš velkou levicovost a kritizuje zejména cestu ke zvýšenému zadlužení země. Plánovaný deficit ve výšce, pohybující se ke druhé stovce miliard korun je něčím, co tady ještě v české moderní historii nebylo, proto jeden z poslanců ODS navrhl vládě, aby se po Zemanově vládě sebevrahů nazvala vládou dluhů. Ostatně, je skoro neuvěřitelné, že pro vládu s takovým záměrem mohou hlasovat poslanci Koalice, tedy KDU-ČSL a US. Tyto dvě strany rozpočtovou politiku minulé vlády daleko mírnější kritizovaly a stejně tak od nich dostala co proto ODS, která vládě ČSSD každoročně pomohla rozpočet schválit.

Pro KSČM jsou naopak i záměry této vlády málo levicové a zdá se, že zejména se jí nelíbí to, že ČSSD dala přednost před spoluprací s ní dohodě s Koalicí. Za těchto okolností by se KSČM nelíbil Špidlův kabinet ani tehdy, kdyby doslova opsal komunistický program, jenže Špidla se jako pragmatik musel nejprve obrátit na Koalici, protože otevřená spolupráce s komunisty by byla nejen v rozporu s usneseními jeho strany, ale také na překážku rozhovorům o vstupu ČR do EU, kam chce současný premiér tuto zemi přece jen dovést, i když jak se zdá za hrozivě rýsující se cenu. KSČM ještě přijde ke slovu, až se bude jednat o konkrétních legislativních návrzích. Jak totiž správně poznamenává opozice, Špidlův kabinet bude koaličního 101 poslance potřebovat za celé své funkční období v podstatě jednou a to právě při hlasování o důvěře vládě, po té může spolehnout na jiné většiny a také na to, že není příliš pravděpodobné, že by se nesourodá opozice ODS a KSČM mohla společně na čemkoli shodnout, zejména pak na případném hlasování o důvěře vládě.

V obtížném postavení jsou koaliční poslanci z menších politických stran, musejí zvednout ruce pro programové prohlášení, které příliš neodpovídá jejich volebnímu programu a v některých bodech je přímo v rozporu. Lidovečtí poslanci, kterých je více, mají postavení o něco jednodužší, jejich program šel vždy více do leva a v diskusích v koalici často brzdil liberálnější rozlet US, tak se například do volebního programu Koalice nevešla zmínka o zavedení větší spoluúčasti studentů ve školství. US naproti tomu působí ve vládě dojmem, že má zájem o to, aby o ní bylo raději co nejméně slyšet. Opoziční poslanci z menších stran proto vymýšlejí různé recepty, jak své málo pochopitelné vládní angažmá zdůvodnit, prvním z nich je vytváření iluze o proevropském zaměření sociálně-demokratické vlády, přitom rostoucí zadlužení ČR může zemi vést až k nesplnění některých kritérií pro členy EU a tedy ji od EU naopak vzdálit.

Druhý recept je jen o něco životaschopnější: neexistuje prý alternativa k této vládě. To je z části pravda - vláda, která by se musela otevřeně opřít o podporu KSČM by určitě byla méně evropskou. Jak už ale bylo řečeno, vzhledem k odlišnosti programů koaličních stran je pravděpodobné, že ČSSD se hned po hlasování o důvěře stejně bude muset o komunisty opřít, už přece hlasování o rozpočtu může být takovou příležitostí. Pokud by totiž poslanci Koalice pro připravovaný rozpočet s takovými prioritami, jaké sociálně-demokratická vláda podle všeho připravuje hlasovali, museli by zřejmě popřít sami sebe. Naopak komunisté jistě v takové chvíli se svou podporou přispěchají, jak to ostatně už učinili hned první rok minulé vlády premiéra Zemana.

Zvláštní pokus, jak vyřešit postavení US jako chytré Horákyně, která bude ve vládě, ale zároveň od ní zachová odstup učinil předseda jejího poslaneckého klubu Karel Kühnl, který několikrát zdůraznil potřebu ozdravení veřejných financí. Na adresu vládních plánů v různých oblastech poznamenal, že potřeby se musí vždy přizpůsobovat zdrojům, nikoli naopak. Kabinet jako kdyby si podle něj neuvědomoval v některých případech existenci rozpočtových omezení. Kühnl dále prohlásil, že vláda bude muset v každém jednotlivém případě dokazovat, že si důvěru sněmovny zaslouží. Cestou k tomu, pokud mohu radit, je včasné a důkladné zahrnutí zástupců sněmovny již do přípravy všech vládních návrhů, řekl Karel Kühnl. Za těchto okolností je asi velmi obtížné, představit si praktické fungování US ve vládě a při přípravě rozpočtu zejména. Vzhledem k tomu, že zatím US nezměnila svůj ideový profil je pravděpodobné, že taková schizofrenie může už tak oslabenou stranu stát existenci.

Ovšem s jistotou je možné říci, že hlasování o důvěře vládě bude pouze první krok k tomu, aby splnila své prohlášení, ale především očekávání s ní spojovaná, její postavení nebude lehké.

rse@rozhlas.cz

Spustit audio

Více z pořadu

E-shop Českého rozhlasu

Starosvětské příběhy lesníků z časů, kdy se na Šumavě ještě žilo podle staletých tradic.

Václav Žmolík, moderátor

ze_světa_lesních_samot.jpg

3x Karel Klostermann

Koupit

Komplet obsahuje dva šumavské romány Ze světa lesních samot, V ráji šumavském a povídkový soubor Mrtví se nevracejí z pera klasika české literatury Karla Klostermanna (1848 - 1923), který tomuto kraji zasvětil celé své dílo.